Sum 41 > Extra > Články > Sum 41 stále v plné síle

Sum 41 stále v plné síle

(interview Derycka Whibleyho pro internetový magazín Boston Music Spotlight)

 

Ontarijští pop-punkoví rockeři ze Sum 41 si užívají úspěchy, jež započaly před více než deseti lety. V roce 2001 prorazili písní "Fat Lip" a od té doby neustále vydávají úspěšná alba, z nichž jsou mnohá platinová. V současné době jsou na šňůře s The Offspring a my zastihli frontmana Derycka Whibleyho před pátečním vystoupení v bostonské Tsongas Areně.

 

Boston Music Spotlight (BMS): Díky, že jsi si na nás našel čas. Jak se daří?

Deryck Whibley (DW): Daří se skvěle, díky. Právě se poflakujeme po New Yorku - odpočíváme u bazénu a popíjíme Jack Daniels. Věci jdou jak mají, je to úžasný. Včera jsme odehráli naši první show z turné a ta je vždycky parádní. Bylo to už celkem dlouho, co jsme nehráli, tak jsme museli trošku pocvičit, ale šlo to fakt dobře.

 

BMS: Jaké to je hrát s The Offspring?

DW: Upřímně, příliš nepřemýšlím o tom, s kým vyrážíme na turné. Myslím tím, že je hodně kapel, se kterými jsme v minulosti hráli a v těch show není mnoho rozdílů. Kluci z The Offspring jsou skvělí. Užíváme si to.

 

BMS: Sum 41 v minulosti hodně koncertovali (někdy i 300 a víc show v roce). Je možné vydržet takový drsný plán?

DW: Není to tak zlý, opravdu. Někdy to bylo trošku unavující, ale fakt máme rádi to, co děláme, a je skvělý, když jste schopní jet takhle každý den. Teď už tolik nehrajeme, od doby co máme v životě na práci i jiné věci. To víte, před deseti lety byla hudba to jediné, co jsme měli, a tak jsme hráli jak to jen šlo. Ale teď máme manželky a další záležitosti v našich životech, které jsou rovněž úžasné.

 

BMS: Měníte hodně setlist? Určuješ ho před každou show?

DW: To ani ne. Jsou kapely, co setlisty hodně mění, ale když máme něco, co fakt funguje, rádi to necháme tak, jak to je. Když to hodně změníte, může se stát, že je uprostřed třeba pět songů, na které se publikum moc nechytá. My se držíme songů, které dobře zní a zabírají po celou dobu. Občas ale zařadíme i něco, co jsme před tím třeba ani nevydali.

 

BMS: Máte nějaké fanoušky, kteří vás provázejí po turné?

DW: Je zábavné, že se na to právě ptáte - zrovna včera večer přijel na koncert kluk, který absolvoval cestu až z České republiky, aby nás viděl. Dělá jeden z nejlepších evropských webů o Sum 41. Uspořádali jsme s ním setkání, vzal jsem ho na podium a on pak mohl sledovat show po našem boku.

(* pozn.: tady mluví o mně, dost mě to potěšilo, že to zmínil, zážitek mám o to větší)

 

BMS: To je opravdu skvělé, jste mezinárodně úspěšní.

DW: Jo, je to paráda. Můžeme jet kamkoli a naši fandové tam budou. Měli jsme koncert v Tokiu a bylo to úžasný. Je to dobré i proto, že se nemusíme tak starat o to, kolik alb prodáme v USA, když máme tolik fanoušků po celém světě.

 

BMS: Přináší mezinárodní scéna i jiné chování fandů?

DW: Lidé všeobecně reagují na naší hudbu všude stejně, nezáleží na tom, kde jsme. Neliší se to moc v závislosti na místě koncertu.

 

BMS: Je znát jisté "vyspění" mezi "Fat Lip" a "Walking Disaster". Byl to záměr?

DW: Já myslím, že to je prostě důsledek stárnutí. Všechny songy co jsem napsal vychází z mého života - jak jsem dospíval a získával zkušenosti, začal jsem psát písně trochu jinak. "Walking Disaster" je o mém teenagerovském věku - odešel jsem z domu, když mi bylo 17 a až pak jsem zjistil, že všechny ty věci, co mi rodiče říkali, neříkali proto, aby ze mě dělali blbce. Nevěděl jsem skoro nic, oni to znali líp.

 

BMS: Je tu nějaký směr, kterým se bude nový materiál na desce ubírat?

DW: Nějaký směr to mít bude, to určitě. Původně jsme začli dělat EP, šest nebo sedm songů. Ale když jsem pak ten materiál zahrál ostatním, řekli na to: "Napsal jsi skoro celé album, a je fakt dobrý. Měl bys dál pracovat, zbývá nějakých pět písní." Tak jsem pokračoval v psaní až se zdá, že ty původní písně z EP jsou překonané těmi novými. Plánuju psát do té doby, dokud to půjde a bude to stát za to.

 

BMS: Je těžké psát texty, které jsou tak osobní?

DW: Určitě jo. Ty šťastné chvíle, o těch se píše dobře, ty špatný stojí za hovno. To víte, když pouštíte do světa slova o lásce a nenávisti, je to obtížný, protože je to dost osobní, jde to zevnitř. Kdybych prostě napsal dvanáct písní a vydal je, bylo by to snadný se s tím vypořádat. Ale je to těžký, když v tom toho máte tolik ze sebe.

 

ELI BADRA (původní text - www.bostonmusicspotlight.com); 10. července 2009

překlad Petronius - 19. srpna 2009