Sum 41 > Extra > Články > Sum 41 Hattrick aneb vídeňská zastávka Eastpak Antidote Tour
Sum 41 Hattrick aneb vídeňská zastávka Eastpak Antidote Tour
Eastpak Antidote Tour 2010 - Vídeň, Rakousko - 14. listopadu 2010
Po návštěvě vídeňského Give it a Name festivalu, kde letos v dubnu vystoupili vedle dalších kapel i Sum 41, a jednoho ze dvou zářiových koncertů Sum 41 v Praze jsem již dalšímu koncertu ve Vídni, kde byla naplánovaná jedna zastávka Eastpak Antidote Tour, nevěnoval příliš velkou pozornost. Poté co mi ale Petr "Petronius" sdělil, že nám, jakožto tvůrcům českého fan webu, zařídí Deryckův bratranec a zároveň asistent Sum 41 Matt Whibley vstup zdarma, mé myšlenky se i s vidinou teoretického setkání s členy kapely rázem o 180° otočily.
Jelikož můj bratr, který se mnou absolvoval dva předešlé koncerty Sums, se mnou jet odmítl, musel jsem se vydat 14. listopadu na cestu sám. Naštěstí mě čekala cesta vlakem pouze do Brna, kde jsem se měl setkat s Petrem, který cestoval autem a ochotně mi jedno místo nabídl. I tak mě ale čekala více než tříhodinová cesta, kterou mi alespoň částečně krátila společnost 97-mi strankového časopisu. (Zářiová cesta do Prahy byla rozhodně zábavnější).
Do Brna vlak dorazil kupodivu bez zpoždění, a tak jsem pomalu začal hledat místo setkání, které jsme si s Petrem domluvili. Tady ale nastal problém a tím bylo nalezení východu z brněnského hlavního nádraží. V jednu chvíli jsem už zahlédl skupinku, kterou tvořil Petr, jeho kamarádka Gabča a GameEs, který k celé cestě do Vídně přišel jako slepý k houslím. Do Vídně měla totiž jet ještě jedna Petrova kamarádka, která ale nakonec kvůli nemoci jet nemohla a tak se jedno místo uvolnilo. A jelikož bylo GameEsovo bydliště pocestě, stal se on tím vyvoleným, který s námi na Sum 41 zadarmo mohl jet. Po několika minutách bloudění jsem konečně našel cestu z labyrinu brněnského nádraží a mohl se přidat k výše zmíněné skupině.
Po dalších pár hodinách cesty, kdy nás dokonce jednu chvíli satelitní navigace vedla skrz pole, jsme dorazili k vídeňskému Gasometeru, kde se mělo vystoupení konat. Ani se nechce věřit, že toto nákupní středisko sloužilo do osmdesátých let minulého století jako zásobárna plynu. Bohužel oriantace v Gasometeru nebyla zrovna ideální a tak nalezení vchodu do koncertního sálu byl docela oříšek. Nejhorší bylo nakonec to, že jsme našli vchody hned 2 - jeden uvnitř a jeden venku. U venkovního vchodu se však nacházel nápis Gäste Liste - v překladu něco jako seznam hostů a na něm měla podle všeho být uvedena i jména nás čtyř.
Do otevření bran, které mělo proběhnout v 18:00, zbývaly asi ještě 4 hodiny a tak jsme se ještě vydali na obhlídku historického centra Vídně. Podle mého odhadu, který předpovídal, že prostor před vchodem se začne velmi brzo plnit, jsme se již kolem 16:00 vydali zpět ke Gasometeru. Můj odhad byl však naprosto mylný a před vstupem bylo úplně prázdno. Naneštěstí čekání na vydání vstupenek pozvaným hostům bylo ještě o něco delší, než čekání ostatních návštěvníků na otevření brány. Asi po deseti minutách, během kterých už proudily davy fanoušků dovnitř nám byly vydány vstupenky. Pohled na seznam hostů, kde byla napsána pouze 4 jména a jedno z nich bylo to mé byl opravdu potěšující.
Já a GameEs jsme se hned vydali ke vchodu, jelikož jsme chtěli zaujmout pozice co nejvíce ve předu. Petr a Gabča po zkušenostech na Warped Tour příliš na předních řadách nelpěli, a tak se i s našimi bundami vydali ještě zpět k nedaleko zaparkovanému autu abychom zbytečně nemuseli platit za šatnu. Vnitřní prostor koncertního sálu mě mile překvapil dostatečně velkým prostorem a téměř přehnaným množstvím barů.
Začátek hudební produkce byl naplánován na 19:00, kdy měla svůj set spustit kapela Veara. Sum 41 měli začít až ve 22:00 a tak jsem se obával, že nás nyní čáká pár hodin nudného čekání. Brzo jsem byl z tohoto omylu vyveden. Jak už to tak na podobných akcích bývá, časové rozpisy nebývají velmi často dodržovány. Nejinak tomu bylo i zde. Jeden rozdíl zde oproti jiným akcím však byl - nezačínalo se později, ale naopak téměř o půl hodiny dříve. Jak už bylo řečeno, večer odstartovala kapela Veara. Na pódiu se nejprve objevila mladá slečna s bubenickými palčkami v ruce. V tu chvíli jsem si už začal říkat, že tohle bude skutečně katastrofa. To, co ale tahle holka za bicími předvedla, bylo opravdu neuvěřitelné. Troufnu si říct, že lepší výkon žádný bubeník ten večer nepředvedl. Tohle byl pro mě takový Travis Barker v sukni. (Ne, sukni na sobě slečna opravdu neměla). Zbytek kapely, který tvořili další 3 členové, už ale samí chlapi, tak excelentní výkon nepředvedli. Za zmínku stojí ještě basista, který snad předvedl všechny variace obhození basy s popruhem kolem hlavy. I tak to ale stačilo na velmi příjemný rozjezd večera pohodovou, pop-punkovou muzikou. Ve změti podobně hrajcích kapel se Veara nejspíše ztratí, ale díky skvělé bubenici si moji přízeň vysloužili. (Jen zkuste hádat čí hudba mi teď hraje z reproduktorů).
Jako druzí na scénu nastoupili Riverboat Gamblers. K výkonu téhlete pětice vám toho moc neřeknu, protože tahle banda odehrála svůj set s tak špatným nazvučením, že z celého jejich vystoupení jsem slyšel pouze jeden nástroj, a to kytaru, kterou měl ve svých rukách kytarista stojící přímo proti naší pozici v davu. Ostatní nástroje včetně zpěvákova hlasu byly potlačeny na minimum. Zpěvák se sice pohyboval po pódiu s neuvěřitelnou lehkostí a vylezl i na místa, na která by si nikdo jiný netroufl. Dokonce si střihnul i skok mezi diváky, ale co z toho, když jsem neslyšel ani hlásku.
Tuto bandu na stagei vystřídala kapela The Black Pacific, která mi po zmršeném vysoupení RG náladu opět trochu zvedla. Kvalitu rovněž zajišťoval její frontman, kterým není nikdo jiný než Jim Lindberg, bývalý zpěvák Pennywise. Ozvučení bylo oproti Riverboat Gamblers naprosto dokonalé a tak jsme si mohli vychutnat naprosto každý tón této old-schoolověji znějící punk-rockové bandy. Největší ohlas si tato čtveřice vysloužila coverem písně Blitzkrieg Bop legendárních The Ramones.
S blížícím se vystoupením hlavní hvězdy večera, kterou byli samozřejmě Sum 41, to v davu začínalo pomalu vřít. Crowd Surfing v době, kdy ještě na pódiu nikdo nehrál, jsem opravdu nikde jinde doposud neviděl. Připravy doprovázeli do reproduktorů pouštění AC/DC. Když však ze soundsystemu zazněl song TNT této legendy, dalo se tušit, že vystoupení Sum 41 je víc než blízko. Následovalo Intro z alba Chuck, během kterého členové Sums postupně nastoupili na pódium. Celý set odstartovala už více-méně klasická otevírací píseň koncertů Sum 41 - The Hell Song. Sum 41 vědí proč začínají touto písní, protože v tu chvíli se vždy rozpoutá peklo. Důkazem je i to, že během setu Sum 41 jsme se s GameEsem dostali z naši původní pozice, která byla po léve ruce Brown Toma, až na místo po Deryckově pravé ruce. A jak tedy vypadal set Sum 41 song po songu:
Chuck Intro
The Hell Song - uprostřed písně dochází k mírnému zpomalení, během kterého Deryck vybírá několik fanoušků z prvních řad, kteří si budou moci vychutnat vystoupení Sums z boku pódia. (Mám dokonce pocit, že na pódium se dostala i slečna, která se na pódium dostala i během dubnového koncertu ve Vídni).
We're All To Blame - opět zpomalení uprostřed songu, před klasickým SACRIFICE!, které Deryck přenechává k zazpívání několika fanouškům z prvních řád. Samozřejmě se Bizzy ve chvíli přiblížení prvním řadám stává obětí osahávání nadržených fanynek.
My Direction - v části kde Cone zpívá text And is the 2nd major cause of death in Canada nahrazuje slovo Canada slovem Vienna.
Walking Disaster
Skumfuk - první a jediný song z nového alba Screaming Bloody Murder, o kterém Deryck na koncertu prohlašuje, že vyjde velmi, velmi brzo. Řekl bych, že živá verze je lepší než ta albová.
Motivation - na konci Sum 41 jetě přidávají část songu 88. Poté Deryck od fanoušků vyzvídá jestli mají rádi metal a jestli ano, tak kterou kapelu. Fans si žádají Iron Maiden...
The Trooper (Iron Maiden Cover) - Sums zahrají opravdu jen kousek z úvodu písně. Řekl bych, že tohle Sum 41 neměli úplně v plánu, protože Stevo hraje ještě i chvíli potom co ostatní skončili.
Master of Puppets (Metallica Cover) - opět jen kousek sóla a refrénu.
King of Contradiction - Deryck odhazuje kytaru a skáče po pódiu jako vyšinutý. Uprostřed songu si Stevo střihne sólo na bicí.
Underclass Hero - opět zpomalení v polovině písně, kdy Deryck překvapivě vybírá další jedince z prvních řad, kteří si zbytek vystoupení budou moci užít na levé straně stage.
Welcome to Hell
Still Waiting
Fat Lip - Deryck se netradičně ujímá úvodního riffu, který obvykle hrává Tom. Po skončení písně Sum 41 jeviště opouštějí.
Sum 41 se nechávají dlouze vyvolávat. Jeden z kytarových techniku bere do rukou Deryckův bílý Telecaster, se kterým Bizzy hrává song Pieces. Tour manažer však ukazuje jasné gesto - Ne. Sálem se rozeznívá Introduction to Destruction z alba AKNF.
In Too Deep - po návratu na pódium tak Sums místo Pieces spouštějí tuto hitovku s pozměněným úvodem.
Pain for Pleasure - závěrečná klasika, kdy si Stevo s Deryckem vymění pozice u bicích.
Dá se říct, že Sum 41 předvedli svoji klasickou show, ale přecijen jedno negativum by se našlo a tím byl počet písní, které The Sums zahráli. Kdyby hoši přidali ještě tak aspoň 3 - 4 písně, byl bych spokojen. Vystoupení Sum 41 sice skončilo, ale nás měl vrchol večera teprve čekat.
Po poslední písni koncertu jsme s GameEsem společně s davem opouštěli sál. V tom nám volal Petr, že se máme vrátit, že s Gabčou čekají na levé straně pod stagem. Tam už na nás čekali společně s Mattem, asistentem Sum 41. Ten pustil Petra a Gabču za červeno-bílou pásku, kterou před pódiem natáhli sekuriťáci. Mě a GameEse, ale pusit za pásku nechtěli. Matt poté řekl, že pro nás příjdou později. To ale sekuriťáci už začali sál vyklízet. Možnost setkání se Sums se tak pomalu začala rozplývat.
Chvili jsme pak ještě seděli před vstupem do haly. Opět telefonát od Petra. Máme jít na druhou stranu Gasometeru, kde parkoval tourbus, kde na nás opět čekali i s Mattem, který nás vyzbrojil propustkami do backstage. Podání ruky, představení a už jsme mířili chodbou směrem k šatně Sum 41, před kterou už na nás čekali Stevo s Deryckem. Opět podání ruky, představení, focení. Matt se nás zeptal jestli něco nepotřebujeme, vodu nebo tak něco. Po vyčerpávajícím koncertě jsme žízeň měli, takže jsme si řekli o vodu. Následovala párminutová konverzace, kterou zajišťoval především Petr, jehož si Stevo pamatoval z předešlého setkání na Warped Tour. Matt nám poté poděkoval za práci, kterou odvádíme na webu a dodal, že nejspíš v únoru nebo v březnu 2011 budou opět v Praze v rámci turné k novému albu Screaming Bloody Murder. Pak nám ještě řekl, že si na pražskou show ani nemáme kupovat vstupenky, že nám opět zařídí vstup zdarma a nějaké lépe zorganizované setkání. Poté se šli hoši ze Sums najíst, a tak bylo setkání u konce.
Podle Petra to bylo to nejkratší setkání, v porovnání s tím v New Yorku a na Warped Tour, ale pro mě to bylo naprosto dostačující. Kdyby mi někdo na začátku roku řekl, že letos navštívím 3 koncerty Sum 41 a ještě se i setkám se Stevem a Deryckem, nejspíš bych se mu vysmál do obličeje. Hattrick byl ale skutečně završen a nyní nezbývá nic jiného než čekat na únor/březen a doufat :)
(fotky ze setkání budou brzy doplněny)
21. listopadu 2010
Václav "kufač" Kufa (Sum41.cz)
