Sum 41 > Extra > Články > Sum 41 v Roxy plus něco navíc
Sum 41 v Roxy plus něco navíc
Roxy - Praha, Česká republika - 6. února 2017
167. Přesně tolik dní dělilo koncert Sum 41 v pražském Roxy od jejich předešlého vystoupení na festivalu Prague Sounds Good. Jde tak o bezkonkurenčně nejkratší prodlevu mezi dvěma koncerty Sums v České republice. Člověka by napadlo, že kvůli tak krátkému rozestupu se letošní koncert od toho loňského příliš nebude lišit, ale opak byl pravdou. Sum 41 přivezli dvouhodinovou show s mnoha písněmi z nového alba 13 Voices a k tomu spoustu dalších překvapení. Ale pojďme hezky popořadě.
Evropské turné Sum 41, včetně koncertu v pražském Roxy, bylo ohlášeno přibližně měsíc po vydání alba 13 Voices, takže těšení se na jednu událost plynule přešlo na další natěšenost. Že se koncertu zůčastním, byla naprostá samozřejmost. Problém byl spíš v tom, kdo se mnou pojede? Brácha, který mě obvykle na těchto koncertech doprovází, už měl na rok 2017 domluvených akcí víc než dost, a tak si nebyl jisty, jestli by další koncert zvládl a kámoš Petr, který s námi byl na Sums ve Foru Karlín, mi sdělil, že tak brzo po sobě je vidět nemusí. Já jsem ale tušil, že někoho dříve nebo později ukecám, a proto jsem pro jistotu koupil vstupenky hned 2.
Mé tušení bylo správné a bráchu jsem přecijen k účasti na koncertu přemluvil. A jelikož jsme od srpnového vystoupení Sums v Praze zpohodlněli, opět jsme noční návrat vlakem domů bez rozmýšlení zavrhli a dali přednost hotelu.
Někdy v prosinci pak ke vstupenkám na evropské turné Sum 41 oznámili i VIP upgrady, které kromě vinylu 13 Voices a dalších upomínkových předmětů obsahovaly i autogramiádu se Sums. Cena byla nastavená na nějakých 75 Euro, ale vzhledem k tomu, jak setkání s kapelou, podle videí na Youtube, vypadalo na tour v Severní Americe, jsem se rozhodl ty dva litry raději ušetřit. Navíc existovala reálná šance, že Petronius, se kterým jsme celé tyhle stránky spáchali, nějaké setkání s kapelou domluví, jak se mu to už párkrát v minulosti povedlo.
A skutečně se tak stalo. Den před koncertem mi zavolal, že máme setkání se Sum 41 domluvené na 15:00 a ptal se, jestli to budu stíhat. S bráchou jsme druhý den měli vyjíždět už před osmou ranní, takže to časově naštěstí nebyl problém. Mě ale přepadla nervozita, protože jsem anglicky konverzoval naposledy snad na střední škole. A z té jsem pryč už asi 10 let.
Vlak naštěstí v den koncertu žádné katastrofální zpoždění nenabral, v hotelu s ubytováním problém nebyl, takže jsem pár minut před třetí hodinou čekal před Roxy na Petronia. Brácha se mezitím uklidil do nedaleké hospody, kde se stejně měl sejít s jednou svojí kamarádkou, takže jsem nemusel mít starosti s tím, čím by se po dobu mé nepřítomnosti mohl zabavit.
Petroniovi měl původně přijít ještě kontakt na sekuriťáka Yoshiho, který by se o naše setkání se Sum 41 měl postarat. Ten mu ale nedorazil, a tak jsme se jej rozhodli jít hledat dovnitř. Záhadným způsobem jsme však nemohli najít vchod. Objevili jsme pouze dveře, které byly podle nápisu určeny pouze pro personál. Byly odemčené a nikým nehlídané, takže jsme se směle vydali do útrob Roxy.
Uvnitř již probíhala příprava merche a všech dalších potřebných věcí. Bez toho, aniž by nás někdo zastavil, jsme prošli celým klubem až k pódiu, kde rovněž byly přípravy v plném proudu. Výzdoba stage byla prakticky totožná s tím, jak vypadala na loňském koncertě. Po chvíli, kdy si nás stále nikdo nevšímal, se Petronius zkusil jednoho z techniků na pódiu na Yoshiho zeptat. Ten však vypadal, že vůbec netušil o koho by mohlo jít. Další už ale naštěstí věděl a vysílačkou začal Yoshiho shánět.
Ten se za pár okamžiků vynořil ze zákulisí a začalo vysvětlování, kdo vlastně jsme a co chceme. Yoshi se však tvářil, že o ničem takovém neví a ukazoval na svém mobilu, že jsou s kapelou domluvené jen dvě záležitosti. U jedné z nich bylo ale napsáno právě Petroniovo jméno, na což samozřejmě poukázal. Kupodivu měl ale Yoshi u této události poznamenáno, že by mělo jít o videointerview.
Po dalším vysvětlení, že jsme jen fanoušci, pracující na českých fanstránkách, kteří přišli jen kvůli pár fotkám a podpisům, začal Yoshi shánět kapelu. Po několika minutách čekání nás Yoshi zavádí do zákulisí a ověřuje si Petroniovu totožnost. Nervozita stoupá. Za několik dalších okamžiků se již objevuje celá pětice Sum 41 a začíná zdravení a podávání rukou. Byl jsem tak zkoprnělý, že jsem nebyl schopný poskládat jedinou větu a dokonce i zapomněl podat ruku Deryckovi. Ten se však celkově u setkání trochu stranil a vypadal docela unaveně. Docela mě ale překvapilo, jak malincí všichni členové Sums jsou. Že Deryck není žádný dlouhán, to se ví, ale že budu skoro o půl hlavy vyšší než Cone jsem nečekal.
Petronius v zápětí vytahuje z obálky asi třicítku fotek k podpisu. Některé s celou kapelou, některé s jednotlivci. Hlavou mi jen tak blesklo, že s tímhle nás pošlou do háje, že těch fotek je moc. Bez problému je ale začali podepisovat. První se fixky ujal Deryck a když měl hotovo, Yoshi se zeptal, jestli pokračujeme v podpisech nebo dáme foto. Deryck zavelel, že nejprve fotky. Párkrát jsme se vyblýskli a zbytek kapely pokračoval v podpisech. Deryck se mezitím bezeslova vytratil, což mě vzhledem k jeho introvertní povaze nijak zvlášť nepřekvapilo.
Po dokončení podpisového kolečka jsme se ještě každý vyfotili s Davem, rozloučili se a backstage opustili. Připadalo mi, jako by chlapům ze Sums nikdo ani pořádně neřekl, co jsme zač a tak se mi zdálo, jako by si každý tak nějak hleděl svého. Navíc je ještě čekalo setkání s platícími VIP návštěvníky a zvuková zkouška, takže se asi nějaká delší konverzace ani nedala moc očekávat.
Po opuštění Roxy jsme si podepsané fotky rozdělili a jelikož měl Petronius ještě nějakou práci, rozloučili jsme se a já se vydal s fotkami do hotelu a následně za bráchou do hospody. Cestou jsem se ještě zastavil zpět u Roxy, kde již postávali návštěvníci s VIP vstupenkami, mezi nimiž byl i GameEs a Kuba, se kterým jsem se seznámil na koncertě Sum 41 ve Foru Karlín. S nimi tam postával i Tomi. Ano ten Tomi, který dělá na největší světové fanstránce Theresnosolution.com a jehož jméno je dokonce uvedeno v poděkování v bookletu alba 13 Voices. Tenhle Fin prostě už nemohl vydržet dalších 8 týdnů na koncert v Helsinkách a přijel na koncert do Prahy.
Pak jsem tedy již zamířil za bráchou do nedaleké hospody, kde jsme vyčkali na otevření klubu. Abych řekl pravdu, tak k tomuto koncertu jsem přistupoval poněkud laxně. Do fronty před vchodem do Roxy jsme se šli postavit až okolo sedmé hodiny, což bylo asi 15 minut po avizovaném otevření. Předkapelu Paerish jsem příliš nepozoroval. Různě jsme se potloukali klubem a hledali vhodné místo na balkóně, takže k jejich setu toho nemohu říct mnoho.
Co se týče koncertu Sum 41, má příprava byla rovněž značně odlišná. Obvykle totiž na Youtube sleduji téměř všechna live videa z proběhlých vystoupení, ale pro tentokrát jsem si se začátkem evropského turné videa z Youtube zakázal, abych byl na koncertě co nejvíce překvapený. Pár indícií, co by měli hrát, se mi i přesto různě doneslo, ale i tak jsem se dočkal řady překvapivých momentů.
Hlavní hvězda večera měla zahájit svoji show ve 20:30. Intro se však sálem rozezělo s několikaminutovým zpožděním. Bylo poskládané jako loni z Carmina Burana, Introduction to Destruction, T.N.T. od AC/DC. Poté jsem předpokládal, že stejně jako loni bude navazovat Master of Puppets od Metallicy. Přichází ale první překvapení, protože klubem duní song Root Down legendárních hip-hoperů Beastie Boys. Následně již z repráků zní instrumentální část orvíráku alba 13 Voices v podobě Murder of Crows během které již jednotliví členové Sum 41 nastupují na stage a dokončují píseň na své nástroje.
Od té doby již začali Sums sázet jednu pecku za druhou. Nové songy střídají starší, pódium v některých písních zahalují sloupy dýmu pryštící ze spodní části, při The Hell Song přichází první salva konfet. Během Underclass Hero bylo ze zákulisí vhozeno mezi obecenstvo několik velkých červených a bílých balonů, které během songu Deryck postupně praskal svou kytarou. Musel tam mít připevněný asi špendlík nebo tak něco, protože takhle jednoduše by v kontaktu se zaoblenou hlavou kytary nikdy nepukly.
Kromě tří pomalejších písní, které téměř přesně oddělovaly jednotlivé čtvrtiny koncertu, Sums skoro vůbec nepolevují. Songy téměř nijak zbytečně nenatahují, jak to někdy v minulosti dělávali. Dokonce ani nepřišel obvyklý moment, kdy kapela vytáhla několik fanoušků na pódium, což mě docela překvapilo.
Další překvapení přichází po písni Motivation, po které Sum 41 obvykle přidávají kousek songu 88. Tentokrát se ale Dave ujal sóla písně The Bitter End. Abych řekl pravdu, tak mi chvíli trvalo, než jsem song identifikoval. Poté si Sums střihli i kousek songu Raining Blood kapely Slayer.
Jelikož jsme byli s bráchou téměř jediní, kteří na balkóně pařili mnohem více než ostatní, vyzval mě bratr, že bychom mohli už jít do kotle. Osobně jsem měl v plánu jít dolů až na přídavek, tak jsem se jej pokusil odbýt tím, že půjdeme během nějaké pomalé písně. Jako naschvál ale Sum 41 začali hrát With Me, kterou měli připravenou v pomalejších a řekněme akustičtějších aranžích.
Vydali jsme se tedy do prvních řad před pódium. Kupodivu to nebyl zas tak velký problém se dopředu dostat, ale značnou zásluhu na tom měl především brácha, který klestil cestu hlava nehlava. Dopředu jsme se dostali tak akorát na bratrovu oblíbenou God Save Us All. Poté ostatní členové Sums vyklidili Frankovi pole pro jeho bicí sólo.
Kapela se brzo poté vrátila za zvuků Intra z alba Chuck na které plynule navázal No Reason. Po několika dalších písních se Sum 41 rozloučili a stage opět opustili. Tentokrát se ale nechali vyvolávat o poznání déle. Že koncertu ještě není konec jasně naznačovalo to, že se na pódiu začalo pro Derycka připravovat piáno. Když jsme ale předtím čekali s Pertoniem na setkání se Sums, všimli jsme si, že to není klasické piáno, ale pouze jeho kostra, do které byl vložen obyčejný elektrický keyboard.
Deryck se následně objevil a usedl ke svému fejkovému piánu. Očekával jsem, že rozehraje nejznámější ploužák Sum 41 v podobě písně Pieces, ale k mému překvapení spustil píseň Crash. V několika starších rozhovorech se sice Deryck zmiňoval, že by ji rád živě hrál, ale nečekal jsem, že by k tomu mohlo dojít. A podle všeho to byla naprostá světová premiéra, i když z ní zahrál jen první sloku a refrén. Poté již podle předpokladu následovala Pieces, během které se k Deryckovi přidal i zbytek kapely.
Následně Sum 41 opět otočili volume více doprava a přidali na tempu s Welcome to Hell a asi nejznámější hitovkou Fat Lip, kterou doprovázela druhá salva konfet. Od Steveova odchodu z kapely v těchto místech poslední dobou koncerty Sum 41 končily. Sums se sice opět uklidili do zákulisí, ale vzhledem k tomu, že se klub nerozsvítil a nezapočaly žádné úklidové práce, dalo se tušit, že show bude pokračovat. A také se tak stalo. Za zvuků srandičky Pain for Pleasure se kapela v metalových úborech a s dlouhými parukami vrací na pódium. Vokálů se tentokrát ujal Tom. Ten Tom, který ještě před deseti lety jako Daveův záskok stál při koncertech Sum 41 nehybně na jednom místě, zastupuje nyní roli šíleného Stevea. Nevěřil jsem, že by návrat P4P do setlistu mohl dopadnout bez Stevea dobře. Mýlil jsem se. Parádní tečka za parádním koncertem, který ještě o několik stupínků překonal ten loňský.
Při odchodu z klubu jsme ještě narazili na GameEse, se kterým jsme se domluvili, že bychom ještě mohli zajít někam na pivko. S bráchou jsme byli ale tak promočení, že jsme si ještě šli hodit sprchu na hotel a s GameEsem jsme se poslézé sešli v hospodě, ve které jsme předtím čekali na otevření Roxy.
Později se knám přidal i Tomi z TNS.com. S ním už byla konverzace v angličtině kupodivu docela v pohodě. Asi to už i bylo tou hladino alkoholu v krvi. Každopádně tolik jsem toho anglicky nenamluvil za posledních 10 let. Navrhl jsem, že bychom mohli zkusit dát dohromady odehraný setlist, načež Tomi vytáhl papír s vytištěným pražským setem, na kterém chyběly pouze přídavky. Nevím, jak se k němu dostal, ale v mých očích to je jeden z nejbláznivějších fanoušků Sum 41, kterého jsem kdy potkal.
01. Murder of Crows
02. Fake My Own Death
03. The Hell Song
04. Over My Head (Better off Dead)
05. Goddamn I'm Dead Again
06. Underclass Hero
07. Screaming Bloody Murder
08. There Will Be Blood
09. War
10. Motivation (+ The Bitter End Solo)
11. Grab The Devil By The Horns And Fuck Him Up The Ass
12. We're All To Blame
13. Walking Disaster
14. Makes No Difference
15. With Me
16. God Save Us All (Death to Pop)
17. Drum Solo
18. No Reason
19. We Will Rock You (Queen cover)
20. Still Waiting
21. In Too Deep
22. Crash + Pieces 23. Welcome to Hell 24. Fat Lip
25. Pain for Pleasure
10. února 2017
Václav "kufač" Kufa (Sum41.cz)
