Sum 41 > Extra > Články > Sum 41 v nejlepší formě
Sum 41 v nejlepší formě
Forum Karlín - Praha, Česká republika - 23. srpna 2016
Jet posedmé na koncert Sum 41? Nad odpověďí na tuhle otázku jsem koncem března, kdy bylo vystoupení Sum 41 na festivalu Prague Sounds Good ohlášeno, nepřemýšlel ani milisekundu. Tohle navíc něměl být jen další koncert Sum 41 v Čr. Kapela měla poprvé přijet i s Davem Brownsoundem a poprvé bez Stevea, kterého v Sums nahradil Frank Zummo. No a hlavně poprvé u nás v pětičlenné sestavě se střízlivým Deryckem v čele.
Ohlášení koncertu Sum 41 v Praze mě zastihlo zrovna v práci na noční směně. Navíc zjištění, že se vystoupení bude konat zrovna na mé narozeniny, u mě způsobilo až nezvykle dobrou náladu po zbytek pracovní doby. S nákupem vstupenek jsem dlouho neváhal a pořídil je prakticky hned, kdy šly do prodeje. Kromě mého bráchy, který byvá mým obvyklým souputníkem na koncertech Sums, se ke mě rozhodli přidat i kámoši Petr a Lukasz. No ale nebyl by to koncert Sum 41, kdyby se nevyskytly nějaké potíže.
Na festivalu Prague Sounds Good, který měl být původně jednodenní, měli spolu se Sum 41 vystoupit i Millencolin a NOFX, kteří měli být headlinery. Zastupující agentura NOFX si ale Prahu omylem zanesla do diáře na druhý den, tedy na 24. srpna. A jelikož 23. 8. k nám kvůli koncertu v Rakousku přijet nemohli, pořadatel se rozhodl celou akci o den rozšířit a NOFX přesunout na druhý den. Tím pádem se headlinerem prvního dne stali Sum 41, což byla nakonec pozitivní zpráva.
Nám ale vzniklo dilema jestli jet jen na první den festivalu nebo absolvovat oba dva dny. Vzhledem k tomu, že jizdní řád vlakové dopravy nočnímu návratu domů po prvním dni příliš nenahrával, rozhodli jsme se pro druhou variantu s návratem 25.8.
Srpen se kupodivu přiblížl nezvykle rychle a od ohlášení koncertu jsem nad vystoupením Sum 41 příliš nepřemýšlel. Až tak dva týdny před akcí ve mě začala stoupat nedočkavost a natěšenost. Do Prahy jsme se v den konání vydali Regio Jetem již kolem půl osmé ráno. Cestu nám krátila, jak to již bývá u nás obvyklé, láhev kokosové finské vodky. Na cestu jsme se vydali tak brzy především proto, že jsme v Karlíně měli zarezervovaný hotel a pro jistotu jsem chtěl mít dostatečnou časovou rezervu, ať už by byly nějaké problémy v hotelu nebo na trati.
Komplikace naštěstí žádné nenastaly a kolem poledne jsme již byli v hotelové restauraci, kde jsme dali oběd a poté jsme zamířili se ubytovat. Asi po hodinovém odpočinku jsme se přibližně v 17:00 začali chystat k Foru Karlín, kde měl celý festival proběhnout. Od hotelu jsme to měli asi 700 metrů, takže žádné složité hledání nás nečekalo. Když jsme na místo dorazili, do otevření prostor zbývala asi půlhodina a před Forem se táhla už slušná fronta. Nebyli bychom to ale my, kdybychom šli až na její konec. Přibližně v polovině řady zůstala krátká mezera, kterou lidé vytvořili kvůli vjezdu do podzemí Fora Karlín. Mezeru jsme tedy využili a tím předběhli skoro polovinu fronty. Sorry lidi :) Prostor brzy začal hlídat jeden nepříjemný sekuriťák, o kterém jsme posléze začali vtipkovat, že bude do své práce tak zapálený, že ani nepustí kapely na pódium.
Průběžně jsem byl v kontaktu se stálicemi našeho umírajícího diskuzního fóra GameEsem a FromHeroToZer0, s kterými jsem se domlouval, že bychom se před koncertem mohli potkat. V 18:00, tedy přesně na čas, se brány Fora Karlín otevřely a fanoušci se postupně začali soukat dovnitř.
U vstupu mě docela překvapilo, že jsme na ruku nedostali pásky, s kterými bychom se prokázali při následném vstupu další den. Bylo nám řečeno, že samotná vstupenka bude druhý den stačit. Ani nevím, jak by to fungovalo v případě, že bych Forum Karlín opustil a ještě v ten samý den bych se chtěl vrátit. Zjišťovat jsem to ani nechtěl a tak jsme postupovali dále.
Před námi se po sejití několika schodů do nižšího podlaží otevřel pěkný moderní prostor, který úplně vybízel k pořádání koncertů. Sál se pomalu plnil, ale do předních řad se zatím nikdo příliš nehrnul. Zaujmuli jsme tedy pozice přibližně v druhé řadě uprostřed a čekali.
V 19:00 měla večer zahájit mladá česká formace Donaha, která měla opravdu nezávidění hodnou pozici. Hudební styl kapely totiž příliš nezapadal do koncepce „punkového večírku,“ jak byl festival pořadatelem prezentován a tak byli prakticky předem odsouzeni k neúspěchu.
Svůj půlhodinový set odstartovali na čas a bohužel se i veškerá očekávání potvrdila. Publikum příliš nezaujali. Faktem ale zůstává, že kapela své nástroje ovládala profesionálně a vystoupení si užívala a byly i momenty, kdy si člověk říkal, že to tak zlé není. V další chvíli ale na sebe kapela navlékla upnutá růžová saka a předvedla podivnou tanečně-pěveckou vložku, kterou opět všechny přítomné utvrdili v názoru, že pozvání kapely Donaha na Prague Sounds Good nebyl příliš dobrý nápad. Můj brácha by si měl ale určitě brzo zajít k očnímu zkontrolovat barvocit, protože mi tvrdil, že ta saka byla fialová.
Se skončením jejich setu se k nám dopřdu probojoval i GameEs. Pokecali jsme i s v první řadě stojícím Jakubem (teda aspoň tohle jméno uvádí na svém FB :D ), který z mé řeči zjistil, že píšu na sum41.cz. Pohrávali jsme si i s myšlenkou, že by premiérově mohl zaznít i nový single War, který měli Sums zveřejnit o dva dny později. FromHeroToZer0 mi hlásil zpoždění, takže jsme se bohužel nepotkali.
Po půlhodinové přestáce na pódium naběhla švédská kapela Millencolin, která měla v obecenstvu podstatně více fanoušků. Jejich hudba kotel již slušně rozpohybovala a objevilo se už i několik crowdsurferů. Security to ale nechávalo chladnými a některé z nich po přepadnutí zábran ani nechytali a nechali je spadnout na zem. Jeden z crowdsurferů mě trefil tak nešťastně, že jsem si rozkousl ret, takže jsem měl takový "Fat Lip" už 2 hodiny předem :D Taky mě dost překvapilo, že s Millencolin hraje i Saul Goodman ze seriálu Breaking Bad. Ale vážně, jeden z kytaristů jako by z oka vypadl herci Bobu Odenkirkovi. Hudebně to bylo samozřejmě o třídu výš, než předešlá kapela, ale postupem času mi začal jejich hodinový set postupně splývat a dokonce se mi i zdálo, že některé songy hráli i dvakrát. Ze stereotypu tak po delší době ke konci vystoupení aspoň vytrhl notoricky známý song No Cigar z herního skvostu Tony Hawk's Pro Skater 2. Po asi třípísňovém přídavku již scénu uvolnili a začaly přípravy na hlavní hvězdu prvního večera.
Časový harmonogram celý večer nebyl ani jednou nijak narušen a tak po půlhodinové pauze se přesně v 21:30 sálem rozeznělo intro poskládané z Carmina Burana, Introduction to Destruction, T.N.T. od AC/DC, jedním zmixovaným songem Jamese Browna a Master of Puppets od Metallicy, během které již všech pět členů Sum 41 přibíhalo na pódium. Abych řekl pravdu, v tu chvíli mi začaly vbíhat do očí slzy dojetí. Sum 41 ale hned odpálili The Hell Song, během kterého se var v kotli oproti Millencolin ztrojnásobil a počet crowdsurferů zčtyřnásobil. Uprostřed úvodní písně Deryck začal, jak už to je u Sum 41 obvyklé, vybírat několik šťastlivců z prvních řad na pódium, odkud mohli zbytek vystoupení sledovat. Deryck měl opravdu šťastnou ruku, protože partu, kterou vybral, byla na stegei rozjetá stejně, jako by byli pořád v kotli.
Po několika rychlých písních v úvodu, mezi kterými zazněla i novinka Fake My Own Death, nechali Sums fanoušky odpočinout během několika delších inter před songy Screaming Bloody Murder nebo Walking Disaster aby je hned vzápětí zničili při Welcome To Hell, během které si Frank střihnul parádní sólo na bicí. Zummo nejspíš nikdy plně nenahradí Stevea a jeho šílenou povahu, ale svými schopnostmi za bicí soupravou jej dalece předčil.
Během We're All To Blame Deryck vytáhl na stage několik dalších lidí z prvních řad, No Brains věnoval kandidátovi na amerického prezidenta Donaldu Trumpovi, během koncertu střídavě svou kytaru odkládal a opět bral do rukou. Sum 41 tak vlastně nemají 3 kytaristy, ale spíš jen 2,5 kytaristy, kde se o tu hlavní kytaru střídali Dave s Tomem. Ve větší části písní sice udával hlavní tóny Dave, který taky asi ze všech členů nejvíce skákal, pařil a rozdával úsměvy na všechny strany, ale jsem rád, že Tom nezůstával po celou dobu schovaný někde vzadu a čas od času nějaké kytarové sólo zahrál i on.
Ale abych Deryckovi nekřivdil, před songem Pieces měl svou kytarovou vložku i on sám, kdy zahrál riffy např. z písní Smoke on the Water nebo Seven Nation Army. Poté na chvíli kapela zmizela z pódia a Forem Karlín se rozeznělo Intro z alba Chuck. Sum 41 se během chvíle vrátili a na Intro plynule navázali No Reason. Po několika dalších písních se opět ze scény odporoučeli a tentokrát se nechali vyvolávat o poznání déle. Na závěr zazněl již jen Fat Lip, během kterého vzduchové dělo vystřelilo mezi diváky mračno konfet.
A byl konec. Sál se začal pomalu vyprazdňovat. V řídnoucím obecenstvu jsem stihnul ještě potkat další legendu našeho diskuzního fóra a to ReASoNa 41. Jen je škoda, že jsme se nakonec nepotkali i s FromHeroToZer0 nebo s mým spolupachatelem sum41.cz Petroniusem, který ještě několik dní před koncertem zkoušel se Sum 41 opět domluvit nějaké setkání. To se sice také nepodařilo, ale z toho jsem nijak smutný nebyl, protože show předvedli Sum 41 zatím nejlepší, co jsem viděl. Ať už to bylo výzdobou pódia, různými vzduchovými efekty nebo předvedenými písněmi, mezi kterými figurovalo hned 5 songů, které jsem živě slyšel poprvé. A to přitom z nové desky zazněla jen jedna.
Z Fora Karlín jsem odcházel naprosto spokojený, ale také naprosto propocený. Přemýšlím, že příště už konečně zaujmu pozici někde dál od pódia a vychutnám si show trochu jiným způsobem než pařbou v kotli. Ale hádám, že do příště, což by mělo být údajně již příští rok, si to ještě 3x rozmyslím. Druhý den nás čekali ještě Leftöver Crack, Pennywise a NOFX, ale to už je jiný příběh.
Závěrem ještě kompletní setlist:
01. The Hell Song 02. Over My Head (Better off Dead) 03. Fake My Own Death 04. Underclass Hero 05. Screaming Bloody Murder 06. Welcome to Hell 07. With Me 08. Motivation (88 ending) 09. Grab the Devil by the Horns and Fuck Him Up the Ass 10. We're All To Blame 11. Walking Disaster 12. Makes No Difference 13. No Brains 14. Sick of Everyone 15. Pieces
16. No reason 17. We Will Rock You (Queen cover) 18. Still Waiting 19. In Too Deep
20. Fat Lip
29. srpna 2016
Václav "kufač" Kufa (Sum41.cz)
