Sum 41 > Extra > Články > Sum 41 v Brně - bylo to opravdu naposledy?
Sum 41 v Brně - bylo to opravdu naposledy?
BVV - Brno, Česká republika - 12. června 2023
Sum 41 se poprvé v České republice představili někde jinde, než v Praze nebo na festivalu Rock for People v Hradci Králové. Poprvé si tak samostatný koncert Sum 41 mohlo letos vychutnat obecenstvo na Brněnském výstavišti. Přibližně měsíc před vypuknutím koncertu však kapela oznámila, že plánuje ukončit svou činnost, a tak se z koncertu v Brně dost možná stal úplně poslední koncert, který Sum 41 v Česku odehráli. Po vydání poslední desky Heaven :x: Hell mají sice Sums v plánu odehrát ještě celosvětové rozlučkové turné, ale nikde není zaručeno, že Česko neminou. Jak tedy momentálně poslední koncert Sum 41 u nás dopadl?
Předně je potřeba říct, že letos byla pro mě celá situace s cestou na koncert do Brna o poznání náročnější, než kdy dříve, protože byla brněnská akce koncipována jako oficiální afterparty hradeckého festivalu Rock for People, kterého jsem se rovněž zůčastnil. A co si budeme povídat - čtyři propařené dny na slunci a čtyři probdělé noci ve stanu se na každém musí podepsat. Naštěstí jsme s kamarádem Ondrou cestovali jeho autem, takže jsme se nemuseli složitě tahat s objemnými zavazadly, stany a dalším campingovým vybavením.
Hotel jsme měli rezervovaný hned kousek od výstaviště, takže nás naštěstí nečekaly nijak složité přesuny. Během následného obcházení okolí areálu se mi vybavovaly více než 18 let staré vzpomínky na můj úplně první velký koncert, kterým bylo vystoupení skupiny The Prodigy, jenž jsem absolvoval jako patnáctiletý se svým bratrem rovněž na Brněnském výstavišti. A je nutno říct, že to byla skvělá zkušenost, neboť jejich koncerty dokáží rozdovádět obecenstvo naprosto srovnatelně, jako se to daří Sum 41.
Areál se otevíral v 17:00, ale my jsme si příliš na spěch nedávali, protože první vystupující měli začít hrát až skoro za další dvě hodiny. Bránami jsme tak prošli až těsně před šestou hodinou večerní. Musím se přiznat, že v první chvíli mi na místě všechno připadalo hrozně malinké. Po čtyřech dnech na Rock for People s monstrózním pódiem a téměř čtyřiceti tisícovým davem lidí, jsem si najednou připadal, jak na nějaké vesnické slavnosti. Ale nenechte se mýlit, několik tisícovek diváků by se určitě napočítat dalo. Z toho možná dobrá čtvrtina měla na zápěstí ještě festivalovou pásku nebo tričko z letošního Rock for People, takže jsme zdaleka nebyli jediní blázni, kterí si festival ještě o jeden den prodloužili.
Vzhledem k tomu, že tady byla možnost, že jsou Sum 41 v česku opravdu naposledy, chtěl jsem si pořídit nějaké tričko, které by mělo na zádech vypsané jednotlivé zastávky turné, což obvykle nedělám, protože mám raději merch, který se neváže svým potiskem k jednomu konkrétnímu turné, ale tentokrát jsem chtěl udělat výjimku. Bohužel design tour merche Sum 41 mi připadá čím dál tím horší a jakoby spíchnutý horkou jehlou. Snad si na rozlučkové turné pro fanoušky přichystají něco pořádného. Zbývající čas do prvního předskokana jsme si tak zkrátili povídáním s několika starými známými, ale i několika neznámými.
Prvním vystupujícím toho večera byli kalifornští Beauty School Dropout, kteří svůj půlhodinový set odstartovali v 18:45. Nenadchli ani neurazili, ale v paměti mi ničím moc neutkvěli. Druhými účinkujícími toho večera byli The Hara z Manchesteru, kteří své vystoupení odstartovali v 19:45 a oproti svým předchůdcům dostali dvojnásobný čas. Už jen svým vzhledem byli mnohem výraznější a reakce publika na jejich set byla hlasitější. Jejich frontman si dokonce v jednu chvíli poručil, aby se dav rozestoupil a sám se poté mezi diváky vydal, kde se následně nechal semlít v moshpitu. Bez úhony přežil, takže bez problému mohl vystoupení dokončit.
Po hodinovém vystoupení The Hara začala příprava pódia pro dnešního headlinera, kterými byli pochopitelně Sum 41. Návštěvníci loňského koncertu v Praze by jistě zpozorovali spoustu podobností v rozložení veškerého vybavení na stagei. Oproti loňsku chyběl například velký nafukovací démon a celkově bylo na pódiu vše takové stísněnější.
Na minutu přesně se v plánovaném čase 21:15 rozezněl ze soustavy reprobeden již tradiční otvírák v podobě T.N.T. od AC/DC, po kterém následovala Introduction to Destruction během jejíhož závěru se postupně kapela objevuje na pódiu. Jako je to u Sum 41 obvyklé, na nic se dlouze nečeká a koncert rozjiždějí také už dlouhé roky zaběhnutou první píseňí v podobě Motivation. Ani obecenstvo se nenechává dlouze pobízet a za doprovodu plamenů a kouřových děl to začíná v kotli pořádně vřít.
Jak to mají Sum 41 ve zvyku, tak se nijak brzo nezpomaluje a sází se jedna vypalovačka za druhou. Já už si ale jako zničený třicátník nemůžu dovolit točit se v circlepitech celý koncert, takže po několika písních jsem se uklidil do trochu klidnějších vod. Po čtyřech dnech na hradeckém festivalu jsem kupodivu měl znovu spoustu energie. Jakoby hudba Sum 41 působila jako žívá voda. Navíc představa, že je to opravdu naposledy, mě nutila si koncert užít naplno, takže aspoň jedno kolečko jsem si během káždé písně musel dát.
Deryck, který opět kytaru bral do rukou během koncertu velice zřídka, nezapomněl připomenout novou desku Heaven :x: Hell, kterou podle jeho slov již dokončili před startem této evropské šňůry. Bohužel ale také dodal, že z ní ještě nic hrát nebudou, což je velká škoda, protože některým zahraničním fanouškům se na předchozích zastávkách turné podařilo zjistit, že kapela měla nacvičenou i jednu píseň z nové desky, kterou chtěli během turné hrát, ale nakonec se ji rozhodli do setlistu nezařadit. Novinkou tak byl alespoň cover písně Sleep Now in the Fire od legendárních Rage Against The Machine. Sum 41 tím pádem odehráli dá se říct takový best off koncert, kdy zazněla alespoň jedna píseň z každé desky.
Produkčně bylo vystoupení oproti loňsku trochu chudší, takže si kapela vystačila jen s plameny a salvami kouře. Ze začátku se mi dokonce i zdálo, že kouřem i plameny se ve srovnání s Prahou mnohem více šetřilo, ale postupně během vystoupení šlo vidět, že je používali i během jiných písní a v jiném pořadí, než loni, takže množství vypuštěného ohně a dýmu bylo asi srovnatelné. Místo nějakých stížností bych měl být spíš rád, že všechny ty srandičky na tak malé pódium vměstnali.
Všechny písně Sum 41 odehráli, dá se říct, ve stejných koncertních úpravách, v jakých je hrají v posledních letech. Jen v případě In Too Deep se mi zdál závěr písně trochu prodloužený a poslední refrén songu No Reason si Sum 41 dali a cappella.
Po písni Still Waiting se Sums krátce rozloučili a ze stage zmizeli. Každému bylo ale jasné, že bez přídavku se to neobejde a tak se jméno kapely mohutně vyvolávalo. Netrvalo to příliš dlouho a Sum 41 byli zpět na pódiu a přídavek spustili songem Screaming Bloody Murder. Na bezchybně odehraném koncertu zanechal malinkou kaňku začátek písně Fat Lip, kdy si Dave zapomněl přepnout kytarový efekt a úvodní riff zahrál s hodně netradičním zvukem. Proto celý song pozastavil, aby svou chybu napravil. Deryck vtipně poznamenal, že to byla reggae verze. To ale nebránilo tomu, aby si následně na celý song obecenstvo patřičně nezaskákalo.
Po hodině a půl dlouhém koncertu se s písní Fat Lip kapela definitivně a poznání déle rozloučila. S Ondrou jsme se rozhodli zahnat žízeň a hlad ve stáncích v areálu, které byly ještě skoro hodinu po skončení vystoupení otevřené. Jeden z návštěvníků si nám postěžoval na zvuk, ale vzhledem k tomu, že jsem během koncertu vystřídal pozice vepředu, vzdadu, vlevo i vpravo, jsem věděl, že hodně záleželo na tom, kde člověk stál. Vlevo byla více slyšet Tomova kyrara, vpravo naopak ta Daveova. Pokud jde člověk na koncert Sum 41 za poslechem a ne se vyblbnout do moshpitu, tak je téměř jisté, že nejlepší zvuk bude u zvukaře. A to nejspíš platí pro každý koncert.
01. Motivation (+ 88 outro)
02. The Hell Song
03. Over My Head (Better Off Dead)
04. We're All to Blame
05. Out for Blood
06. Summer
07. War
08. Sleep Now in the Fire (Rage Against the Machine cover)
09. Underclass Hero
10. Walking Disaster
11. With Me
12. In Too Deep
13. Makes No Difference
14. Pieces
15. No Reason
16. We Will Rock You (Queen cover)
17. Still Waiting
18. Screaming Bloody Murder
19. Fat Lip
Po skončení koncertu jsem vůbec neměl pocit, že to bylo naposledy, co jsem Sum 41 naživo viděl. Tuto možnost si prakticky vůbec nepřipouštím. Dokonce mě i štvalo, že některá hudební média o koncertě psala jako o posledním a toto turné označovala dokonce jako rozlučkové. Přitom data skutečně rozlučkového turné Sum 41 ještě neoznámili. Ale zavede kapelu finální turné ještě do Evropy a potažmo i do Česka? To netuším. Internetem však kolují zvěsti, že turné odstartuje po vydaní nového dvojalba v roce 2024 a potrvá až do roku 2025. Spousta času na návrat do České republiky.
14. června 2023
Václav "kufač" Kufa (Sum41.cz)
