Sum 41 (Czech fansite)

No a jsme zpět 18.6. před vstupem na samým začátku řady, a já zjišťuju, že se asi někde stala chyba, protože na guestu nejsem. Chuck na mobilu nereaguje, naštěstí nebylo vyprodáno, tak hned po otevření mířím k pokladně a platím plnou částku za vstup. Už jsem se smířil s tím, že to asi neklapne a mířím si pro pivo, chytnout dobrý místo a čekat na první kapelu. První předkapelu (Stifled) si popravdě moc nevybavuju, ještě ve mně převládalo zklamání po velkým očekávání a z toho se jim mě nepovedlo vytrhnout. Druhou předkapelou byli Criminal Colection. Ty jsem taky neznal, ale show mě bavila, zaujal mě bubeník/zpěvák, protože nehrál úplně jednoduchý věci a zvládal u toho čistě zpívat. No a potom přišli na řadu The Creepshow, jejichž show už jsem znal z minulýho týdne. Ti mě bavili už tehdy, takže jsem věděl co očekávat, energická show, která rozjela už dost slušnej moshpit. Jelikož jsem měl místo v první řadě, v průběhu setu si mě všimla zpěvačka Kendal a pozdravila mě. Což se za chvíli ukázalo jako důležitej moment :D. Po skončení setu se za mnou přišla pozdravit, tak jsem ji zkusil poprosit jestli by mi zavolala Chucka. Chuck přišel, omlouval se, že na guestu nejsem a že mi to vynahradí. Za chvilku přiběhl s páskou pro vstup do backstage a najednou sedím s The Creepshow u stolu a už vyhlížím show Sum 41.

První tony intra a už stojím na boku stage vedle Brownsounda a přistává mi v ruce další pivo (o to, abych se náhodou neocitl s prázdnou plechovkou se Chuck pečlivě staral celej set Sumů). Set odpálili hnedka klasikou Motivation. Hned u prvního songu mě zaujala jedna věc. Na boku stage je většinou zvuk o ničem, člověk slyší jen bicí a ostatní zvuk jde jen do lidí, ale možná i proto, protože poslední dobou berou často rodinu a známý, připravili jeden aktivní monitor i pro přihlížející z boku stage, takže jsme měli krásně čistej, zřetelnej zvuk celou show. Pak následoval očekávaný průběh jako na většině posledních koncertů – The Hell Song, We’re All To Blame. Pak přichází Ariana (manželka Derycka). Seznamuju se a najednou od ní obdržuji Deryckovo trsátko.

Potom přišlo Goddamn I’m Dead Again. Solo Dave i Tom hrajou s velkým přehledem a celá kapela se zdá ve velký pohodě, přišlo mi, že vidím daleko víc pohybu a nepřišlo mi, že by to bylo tím, že se dívám z boku. Pokračovalo se s Walking Disaster, Underclass Hero, War, Pieces, potom novinka Out For Blood – která zní na živo fakt perfektně! A pak přišlo hned několik překvapení. Následovala Jessica Kill, kterou už v poslední době párkrát hráli, ale i tak se určitě nebralo jako jistota, že zazní. Na Deryckovi je vidět, že na hlase dost zapracoval, to, že na tom dřív s čistotou zpěvu nebyl úplně nejlíp je možná jeden z důvodů proč dřív Jessicu, a některý další songy, nehráli. No a pak přišlo asi největší překvapení, ve který jsem i tak trochu doufal, protože jsem slyšel část zvukovky. Poprvé na živo zazněla novinka A Death In The Family.

Musím říct, že na nový album se hodně těším, protože zatím vydaný věci mají neskutečnou energii. Dle slov Derycka song zkoušeli jen párkrát na zvukovkách jinak vůbec, a tady se ho rozhodli konečně vypálit. Potom se znovu trochu zvolnilo, přišlo Some Say, který jsem na živo slyšel taky poprvý. Po skončení Some Say kapela odchází, na stagi zůstává jen Frank za bicíma a rozjíždí svůj solo mashup složený z několika známých songů od Linkin Park, Rage Against The Machine a dalších.

Zbytek kapely se vrací a sborově s publikem zpívá část The Wall od Pink Floyd, poté plynule přichází do prvního singlu z poslední vydané desky, Fake My Own Death. Poté přišla serie klasik Over My Head, No Reason a With Me. Pak přišel poslední cover, který Sums už hrajou relativně dlouho, a to We Will Rock You od Queen a show gradovala do hitů In Too Deep a Still Waiting, po kterém kapela opouští stage a nechává se chvíli vyvolávat.

Po návratu Deryck oznamuje, že následující píseň je pro všechny „old school Sum 41 fans.“ Tajně doufám v Summer, protože jsem ho taky slyšel na zvukovce a dokonce byl napsanej v setlistu, ale ten nakonec nezazněl. Jeden z důvodů možná je, že i bez toho lehce překročili avizovaný čas, já bych se za těch 5 minut navíc nezlobil :). Dave začal hrát riff Machine Gun, což bylo taky příjemný překvapení. No a na závěr nemohlo přijít nic jinýho než Fat Lip a skvělý zakončení. (Za setlist díky Kubovi Fejsákovi, já bych to po těch pivech dohromady nedal :D)

Od Sum 41 jsem vždycky zvyklej na energickou show, nicméně tohle předčilo zatím všechny ostatní. A reporty od různých českých magazínů se s tím jednohlasně ztotožňují, Sum 41 jsou v obrovský formě a je to dobře.

Skončil koncert a já očekával, že potom, co jsem díky Chuckovi dopil celou zásobu piv v ledničce určený pro The Creepshow, se rozloučíme a půjdu si po svým. Chuck mě ale okamžitě táhne zpátky do jejich „budky.“ Tam to mělo podobný průběh, jako týden předtím. Došlo pivo, tak odněkud vytáhli whisky. Popíjím s kapelou a ve chvíli kdy jsem si šel odskočit, venku potkávám Derycka s Arianou a v dálce vidím, jak se blíží Tomi (pozn. admin z theresnosolution.com a Sum 41 Finland – Praha jeho 30. koncert Sum 41). Zdravím se s Deryckem, kterej je ve výjimečně dobrý náladě a je na jeho poměry extrémně hovornej, jinak se o něm ví, že není úplně nejvíc komunikativní. Bylo vidět, že si koncert fakt užil. Ukazuju mu fotku z Vídně 2010, kdy jsem se s ním v backstage viděl poprvé. Oba se tomu zasmáli, Ariana říká, že přesně takhle vypadal, když ho poznala.

Po chvíli se utvořila skupinka, přidali se další skalní fanoušci, holky ze Sum 41 Italia a Zuzka, taky Češka. Deryck přislíbil, že už teď se plánuje tour po vydání Order In Decline, a že doufá, že zastávka v Česku se určitě objeví.

Postupně přicházeli další členové Sum 41, měl jsem možnost potkat se se všema kromě Franka, který se v backstage ani nemihnul. U Toma jsem si neodpustil otázku, jestli nechystá novou desku s Gob. Říkal že by rád, nápadů má spoustu, ale že když zrovna není na tour se Sum 41 – což je skoro pořád, tak se snaží věnovat se dítěti, navíc by manželka prý chtěla další, takže odhaduje že do 20 let až děti odrostou to určitě výjde. Cone vypadal nejvíc unaveně, ale na pivo se stavil a taky se mnou prohodil pár vět. Jako poslední přišel Dave, asi hodinu po ostatních. S Davem jsem probral jeho aparát, protože jsem si nemohl nevšimnout, že hraje na Kempera, na kterýho teď hraju taky, přitom měl za sebou vždycky velkou bednu. No důvod měl v podstatě stejnej jak já, je to pohodlný, praktický a všestranný. Po chvíli povídání mě taky obdaroval trsátkem, se kterým odehrál většinu show.

Nejdéle s náma zůstala Ariana, se kterou jsme třeba řešili to, jací fanoušci kde sou. Nejslabší publikum prej viděla v LA, všichni založený ruce, a jen koukají. Obecně je údajně nesrovnatelný publikum ve státech a v Evropě. A včerejší publikum u nás bylo prý to nejlepší za dlouhou dobu. Mimo to prý už 4 roky čeká na to, až ji Deryck vezme na svatební cestu, a že by na ni chtěla do Prahy.