Sum 41 > Extra > Články > Koncert Sum 41, který skoro nebyl
Koncert Sum 41, který skoro nebyl
Rock for People - Hradec Králové, Česká republika - 18. června 2022
Hudební fanoušci ani kapely, které milují živé hraní, to neměli poslední dva roky vůbec jednoduché. Různá covidová omezení zastavila prakticky veškerou kulturu a vystoupení Sum 41 na festivalu Rock for People v Hradci Králové se tak odehrálo místo v roce 2020 až letos. Bylo to nakonec na den přesně tři roky od jejich posledního koncertu v České republice. Já jsem samozřejmě nesměl chybět a už po jedenácté jsem si užil žívé vystoupení Sum 41. Cesta k jejich koncertu v Česku byla nakonec ale ještě o něco trnitější a nechybělo málo a jejich koncert v Hradci letos vůbec nemusel proběhnout.
Pojďme ale hezky postupně. Pro mě započala cesta na letošní Rock for People prakticky už v září roku 2019, kdy pořadatelé oznámili jako jednoho z headlinerů pro ročník 2020 kapelu Green Day. Nemůžu říct, že bych byl jejich skalní fanoušek, ale v minulých letech jsem si několik ročníků Rock for People už užil a Green Day tak byli dostatečným lákadlem pro pořízení vstupenek. Zeptal jsem se kamaráda Ondry, který se se mnou v posledních letech několika koncertů zúčastnil, jestli by jel taky. Dlouhého přemlouvání nebylo vůbec potřeba, a tak jsme vstupenky pořídili hned první den, kdy šly do prodeje.
O pár měsíců později na Štědry den pak pořadatelé oznámili, že na festivalu vystoupí i Sum 41. V té době jsem toto oznámení vnímal jako vítanou náplast na ránu, kterou způsobila absence zastávky evropského turné k albu Order In Decline v Česku.
Tuhle náplast však o dalších pár měsíců později bolestivě strhla, ránu rozdrásala a ještě do ní nasypala sůl světová pandemie. Původně jsem viděl celou situaci kolem Covidu jen jako další nafouknutou bublinu, která zmizí podobně rychle jako v minulosti všechny ty ptačí a prasečí chřipky, viry zika a kdo ví co ještě, a že festival v roce 2020 normálně proběhne. Nemohl jsem být od skutečnosti dál. Ve své původně plánované podobě se neuskutečnil ani v roce 2021, ale až letos.
Line up festivalu si pro spoustu fanoušků bohužel za ty dva roky prošel mnoha změnami, ale Sum 41 naštěstí svou účast znovu potvrdili a my jsme se s pomalu ustupující pandemií mohli opět začít těšit. V mém případě to bylo pořád takové opatrné těšení. S blížícím se začátkém festivalu totiž každou chvíli nějaká kapela svou účast zrušila a nikdo si tak nemohl být ničím jistý. Celé situaci nijak nepomáhal ani vpád ruských vojsk na Ukrajinu. Sum 41 se totiž původně měli v plánu vydat z Česka právě na Ukrajinu a do Ruska, ale vzhledem k momentální situaci tyto koncerty pochopitelně už v březnu zrušili. Již v té době jsem vznesl i zde na webu obavu, jestli to nějak neovlivní jejich účast na Rock for People, protože v tour plánu jim tím vnikla příliš velká mezera.
A neúčast Sum 41 na Hradeckém festivalu skutečně reálně hrozila. Pár týdnů před začátkem Rock for People pořadatelé od managementu kapely obdrželi zprávu, že Sum 41 svou účast z logistických důvodů ruší. Pořadatelé ale tušili, že pro mnohé návštěvníky budou Sum 41 hned po Green Day tím největším lákadlem, a tak pro příjezd Sum 41 udělali naprosté maximum, které zahrnovalo zaplacení pobytu kapely na 5 dní v Praze v pětihvězdičkovém hotelu nebo soukromý tryskáč. Vystoupení Sum 41 se jím nakonec podařilo domluvit, ale za cenu posunu v harmonogramu o jeden den z pátku na sobotu.
Sum 41 tak místo plánovaných devadesáti minut měli vyhrazeno minut sedmdesát pět. Z největšího pódia bylo jejich vystoupení přesunuto na menší a ještě ke všemu měli končit těsně před začátkem koncertu Green Day. Upřímně mi to celé těšení se na festival úplně pokazilo. Bylo mi líto, že Sum 41 do Česka ani jet nechtěli, ale později jsem si s chladnou hlavou začal uvědomovat, že jednotliví členové kapely přiliš nerozhodují o tom, kam koncertovat přijedou a kam ne.
Natěšenost se tak brzo zase vrátila na požadovanou úroveň a v 8 hodin ráno v den začátku jsem si to už mířil vlakem směrem na Hradec Králové. V Ostravě přistoupil Ondra, který si po dvou letech čekání svou účast nerozmyslel. V Pardubicích se k nám přidala jetě kamarádka Martina, která si naopak vstupenku pořídila až půl roku před konáním akce. Její cestování z anglického Southamptonu přes Prahu bylo o den delší a o poznání náročnější.
Asi je zbytečné se tady rozepisovat s nějakým hodnocením samotného festivalu a podrobnostech jednotlivých dní, které bych stejně úplně přesně neposkládal. Rock for People každopádně patří v Česku k naprosté špičce a vzhledem k množství zahraničních návštěvníků má jeho jméno jistě zvuk i jende v Evropě. To, že chce být RFP světovým festivalem, šlo vidět i na line upu, kde byste česky zpívajících interpretů našli skutečně minimum.
Mě to rozhodně nevadilo, protože kapel bylo tak moc, že se kolikrát nedalo stíhat vidět všechno, co bych vidět a slyšet chtěl. Osobně jsem si ale užil vystoupení kapel jako Hot Milk, Silverstein nebo Skillet. Příjemně naživo překvapili Neck Deep, u kterých jsem si nebyl úplně jistý, že se mi budou líbit. A úplné šílenství rozpoutali Crossfaith z Japonska.
Ono by toho bylo určitě více a věřím, že spoustu výborných koncertů jsem minul, ale z několika minulých ročníků taky vím, že se musím trochu šetřit. Lítat celé dny od jednoho pódia ke druhému bez zastvení by nebyl dobrý nápad vzhledem k tomu, že to hlavní bylo v programu až čtvrtý den festivalu.
Kromě večerního koncertu Sum 41 měl v sobotu ve 14:00 naplánované své sólové vystoupení i Frank Zummo, které jsem si nemohl nechat ujít. Tušil jsem, že by se zde mohla sejít početná skupina skálních fandů Sum 41. V první řadě nechyběli Tomáš s Jakubem, se kterými se na koncertech Sums potkávám celkem pravidelně. Spolu s nimi tam stál i Tomi z Finska. Naprosto bláznivý fanoušek, který přijel na svůj 39. koncert Sum 41. O tom, že přijede, se rozhodl pouhý jeden den zpátky a vstupenku mu zajistila fotografka, která jezdí s kapelou. Když jezdíte na koncerty Sum 41 tak často, tak se vám očividně podaří sehnat kdejaké známosti. Nemluvě o tom, že Tomi býva v kontaktu i se samotnými členy kapely.
Samotné Frankovo vystoupení se skládalo z různých rockových i elektronických hitovek v upravených verzích, do kterých hrál na své bicí. Já bohužel nejsem žádný rádiový posluchač, takže jsem mnohé písně z Frankova výběru neznal, ale početné poblikum si set očividně užívalo. Ve předu byl navíc příšerný zvuk, takže identifikovat, jaká píseň zrovna hraje, byl pro mě ještě o další stupínek problematičtější. Zummo v nedávném rozhovoru ze Slam Dunk festivalu, kde sólo vystoupil úplně poprvé, říkal, že do setu propašoval i písně ze svého sólového EP. Jestli to byl případ i jeho vystoupení na Rock for People, tak to nemám tušení, protože jeho vlastní tvorbu prakticky vůbec neznám. Po koncertu náš fanouškovský kvartet ještě vyfotila zmíněná fotografka, se kterou pak odkráčel i Tomi.
Po zbytek soboty jsem měl v plánu se především šetřit na závěrečné kombo Sum 41/Green Day, takže jsme se především věnovali "poradě" v jednom z hangárů i s kámošem Milanem a jeho partou, kteří přijeli hlavně na Green Day.
Ke stagei jsme se vydali okolo deváté hodiny večerní. Na pódiu již byl připravený zlověstně hledící rudý démon a prostor pod ním byl už dost slušně zaplněný. Osobně se mi líbí i nové rozložení na pódiu, kdy bicí nejsou umístěny úplně uprostřed a tím pádem Tom není až tak moc zastrčený na kraji. Plus tím vynikne i samotný nafukovací démon, o kterém byste z dálky vůbec neřekli, že je nafukovací.
Začátek vystoupení byl naplánován na 21:35 a jako prakticky po celé čtyři dny festivalu i dnes se začínalo na čas. Po klasické T.N.T. pouštěné z reprouktorů následovala Introduction to Destruction, během které se nám již objevují jednotliví členové kapely a rozjíždějí svou show. Když to tak píšu, tak si začínám uvědomovat, že nějak popisovat a hodnotit koncerty Sum 41, pro mě bývá čím dál tím víc problematičtější. Nechápejte mě špatně, koncerty jsou to naprosto výborné. Setlist dává smysl, prakticky každá píseň má nějakou tu svoji "vychytávku." Ať už to je Motivation, kterou pravidelně zakončují částí písně 88, lehce upravená verze The Hell Song s jedním kytarovým sólem navíc, fanoušci křičící sacrifice během We're All to Blame, souboj jestli je hlasitější levá nebo pravá strana u Underclass Hero, rozsvícené telefony během Walking Disaster, pomalejší akustičtější verze With Me, riffy Smoke on the Water a Seven Nation Army, které Deryck hraje před songem Pieces nebo cover We Will Rock You ve zrychlené verzi.
Jednoduše mi tam chybí moment překvapení. Ale to je více problém můj než kapely, že jezdím na jejich koncerty tak často a sleduju videa na Youtube z každého jejich turné :D Jejich show se ve skutečnosti pořád vyvíjí a zlepšuje. Za ty roky už si vyzkoušeli, co fungje a co ne, tak proč svoji show nějak radikálně měnit, že? Všem to parádně hraje a Deryckovi ještě líp zpívá. A to přitom někde uprostřed koncertu ostatním členům kapley gestikuloval, že bude potřeba jeden song přeskočit, protože bylo ve vzduchu hodně prachu a těžce se mu zpívalo, ale já jsem to na jeho výkonu vůbec nepoznal, protože byl skvělý jako vždy. Později jsem se dozvěděl, že tím songem, který ze setu vypadl, byl Makes No Difference.
Jediným překvapením bylo možná jen to, jak málo toho za celý koncert Deryck zahrál na kytaru. Možná na prstech jedné ruky bych spočítal, v kolika písních ji měl v ruce. A to i tak třeba jen na chvíli. Ale rozhodně se to nedá považovat za mínus. Dave s Tomem ty kytary bez problémů utáhnou sami a Deryck má tak volné ruce pro komunikaci s publikem.
Osobně si myslím, že i zvukaři ten večer odvedli dobrou práci. Po delším čase jsem nezamířil do kotle, ale sledoval jsem vystoupení z levé části trochu dál od pódia a nenapadá mě, na co bych si mohl stěžovat. Dokonce i v těchto vzdálenějších řadách se dost zpívalo a bylo živo. Po všech stránkách výborný koncert dostal jednu kaňku až na závěr, kdy se po bleskovém rozloučení kapela ztratila z pódia 10 minut před plánovaným koncem. Celou dobu to navíc vypadalo, že by se mohli na přídavek vrátit, ale po několikaminutovém vyvolávání se náhle pódium rozsvítilo a místo kapely na pódium naběhli technici a bedňáci, kteří začali s úklidovými prácemi.
Dokážu pochopit, jestli se už na to Deryck pěvecky necítil, že se koncert zkrátil. V tom případě se mohli s obecenstvem pořádně rozloučit. Další možností je, že do poslední chvíle sama kapela nevěděla, jestli by přídavek Deryck ještě zvládl a rozhodli se až v zákulisí. A nebo jednoduše Sum 41 takhle pozdrželi tu masu lidí aby sami měli více místa, jak se dostat na vystoupení Green Day :D
Musím říct, že mi nakonec ani nevadilo, že se vystoupení Sum 41 posunulo až na sobotu. Myslím, že menší stage kapele slušela mnohem více, než hlavní pódium obřích rozměrů, kde se některé kapely téměř ztrácely. Taky byla trochu škoda, že sebou kapela nedovezla plnou produkci s konfetami nebo plameny, které představili pár týdnů nazpátek a museli jsme se spokojit jen se čtyřmi kouřovými děly, kterým docela rychle docházel dech. Vzhledem k tomu, že nebyli hlavní hvězdou večera, tak možná ani takové hračky neměli dovolené. Uvidíme, co si pro nás připraví v říjnu v Praze.
01. Motivation (+ 88 outro)
02. The Hell Song
03. Over My Head (Better Off Dead)
04. We're All to Blame
05. Out for Blood
06. Underclass Hero
07. Walking Disaster
08. With Me
09. No Reason
10. In Too Deep
11. Pieces
12. We Will Rock You (Queen cover)
13. Fat Lip
14. Still Waiting
Po návratu domů na mě čekalo ještě jedno milé překvapení, když jsem si prohlížel instagramové účty jednotlivých členů Sum 41. Deryck na svém instagramu přidal k děkovnému příspěvku pětici fotek z Rock for People. A světe div se, jednou z nich je fotka toho našeho fanouškovského kvarteta po koncertu Zumma. Můžu říct, že jsem slavný? :D
20. června 2022
Václav "kufač" Kufa (Sum41.cz)
