Sum 41 > Extra > Články > Naposledy s plnou parádou
Naposledy s plnou parádou
O2 Arena - Praha, Česká republika - 10. listopadu 2024
...A kdo ví, za pár let třeba Sum 41 zvládnou naplnit i tu O2 Arénu... Uběhly jen dva roky od chvíle, kdy jsem tuto větu napsal do našeho reportu z koncertu Sum 41 v pražské Sportovní hale Fortuna a přesto, že ona věta byla tehdy myšlena spíše v nadsázce, tak Sum 41 letos skutečně zahráli jako headlineři v největší české aréně v rámci své rozlučkové Tour of the setting Sum. Evropská část této šňůry je navíc podle kapely tím největším turné v největších arénách v jakých kdy hráli. Pražský koncert Sum 41 byl oznámen jen pár týdnů po jejich vystoupení na festivalu Rock for People v Hradci Králové, takže otázky o tom, jestli se kapela do Česka během svého posledního turné ještě vrátí nebo ne, byly rychle zodpovězeny.
Musím přiznat, že už pár dní před oznámením jsme od pořadatele koncertu měli informace, že se Sum 41 ještě jednou naposledy do Prahy vrátí. Přesto jsem byl téměř šokován, když byla jako místo konání představena O2 Arena. Osobně jsem počítal s mnohem menším koncertním prostorem. Ona už i ta Sportovní hala Fortuna z roku 2022, kde Sum 41 zahráli se Simple Plan mi připadala jako maximum, co by mohla tato dvojice kapel zaplnit. A to tentokrát měli Sum 41 přijet s mnohem menším předskokanem. Při vší úctě k Neck Deep, velikosti fanouškovské základny, kterou mají Simple Plan, prostě nedosahují.
Mé obavy z toho, že si pořadatelé ukousli příliš velké sousto, se však docela rychle rozplynuly, neboť v předprodeji vstupenky mizely setrvalým tempem a prodejnímu propadáku tak nakonec nic nenasvědčovalo. Když se řekne poslední koncert, tak to očividně táhne. Pro předprodej byly navíc uzavřeny sektory ve čtvrtém patře O2 Areny, takže nehrozilo, že by fanoušci byli rozeseti po celé aréně, která by pak mohla působit poloprázdně.
Nákup vstupenek pro mě samotného byl však docela utrpením. Plocha na stání měla být totiž rozdělena a pro mě samozřejmě neexistovala jiná možnost, než se ucházet o vstupenku na stání u pódia. Bylo totiž jasné, že to budou vstupenky, které se rozprodají ze všech nejrychleji, takže jsem se snažil vstupenku pořídit v jednom z přednostních předprodejů. Internetem navíc kolovalo heslo do jednoho z přednostních prodejů, takže jsem měl možnost koupě už dva dny před oficiálním startem prodeje. V den D se však sralo úplně všechno, co se posrat mohlo. Na laptopu jsem se vůbec k zadání zmíněného hesla nemohl dostat. Zkusil jsem to proto přes mobil, kde to kupodivu šlo. Po zadání hesla pro přednostní nákup mě však stránky Ticketmasteru vyhodnotily jako robota a k nákupu vstupenek mě nepustily. Po přepnutí z Wi-Fi na mobilní data jsem konečně robotem nebyl, a tak jsem se mohl posunout o kousek dál. Tentokrat po mě chtěl Ticketmaster aktualizovat heslo mého účtu. To mi zaslali na e-mail. Jako naschvál však ten den postihl Seznam.cz masivní výpadek a já jsem tak aktualizování hesla nemohl dokončit. Celé martyrium trvalo nakonec asi osm hodin, ale ke vsupence jsem se naštěstí zdárně dostal.
Ačkoliv jsem se opět snažil vyhýbat informacím o odehraných setlistech, přesto se ke mně dostaly zprávy o tom, že Sum 41 na jednotlivých zastávkách v setlistech střídají netradiční písně jako třeba Skumfuk, Sick of Everyone nebo Machine Gun, jež jsem měl možnost v minulosti už naživo slyšet. Kapela však zahrála i pecky jako All She's Got, What I Believe nebo Noots, kterou Sum 41 zahráli živě úplně poprvé - 20 let po vydání na albu Chuck. A to jsou písně, které bych si živě nechal líbit. Možnosti, jaké písně by mohly v Praze zaznít, se tak zdály být téměř nekonečné.
V neděli 10. listopadu dopoledne jsem se vydal do Prahy vlakem s kamarádem Petrem, který se mnou byl na Sum 41 naposledy v roce 2016 ve Fóru Karlín. Před třetí hodinou odpolední nás již vítala zastávka Praha-Libeň, která je téměř na dohled od O2 Areny. Cestou na hotel jsme to vzali okolo místa konání večerního koncertu, kde se už tou dobou překvapivě tvořily první hloučky fanoušků čekajících před vstupem. V teplotách lehce nad nulou jsem jim několikahodinové čekání před arénou nezáviděl.
S Petrem jsme zamířili se ubytovat na hotel, rychlý oběd v nedaleké hospodě a pár pivek na lepší náladu. V hotelu jsme si odložili bundy, ať nám během koncertu nepřekážejí a necelou půlhodinu před otevřením bran jsme vyrazili k O2 Areně. Ta se otevřela v avizovaných 18:30. Navíc fronty před vstupy nebyly nijak závratné, takže jsme se dovnitř dostali během chvilky. Šli jsme omrknout merch stánek, ale jak už jsem psal v reportu z Rock for People, jejich aktuální kolekce mě nijak neoslovila, takže jsme vzápětí zamířili rovnou do sektoru stání u pódia.
Jako první na pódium nastoupila v 19:30 jediná předkapela, kterými byli velšští Neck Deep. Poslední dobou jsem si docela oblíbil jejich letošní eponymní desku, takže jsem se těšil i na ně. Během jejich hudební produkce byl však zvuk naprosto žalostný, takže spoustu z toho, co kapela hrála, jsem si musel domýšlet. Asi po čtvrté písni se kvalita zvuku začala trochu zlepšovat, ale i přesto měla k dokonalosti hodně daleko. Pražská O2 Arena je docela známá tím, že s ní zvukaři často bojují, takže jsem měl celkem obavy z toho, jak to bude znít u hlavních hvězd večera. Na druhou stranu předkapelám obvyhle zvukaři schvalně zvuk kazí, aby náhodou nepředčili headlinery, takže naděje na zlepšení zde stále byla. Každopádně Neck Deep bych rozhodně zařadil mezi ty lepší předskokany, kteří kdy u nás před Sums vystoupili.
Po odehrání deseti písní Neck Deep již uvolnili místo na stegei přípravám na vystoupení Sum 41. Jeviště zakryla černá opona, která pódium halila i při intru v podobě T.N.T. od AC/DC, které se rozeznělo v plánovaných 20:45, i při náslédné upravené Introduction to Destruction. Dolů šla opona až s prvními tóny písně Motivation s už nastoupenou kapelou na pódiu. Sum 41 tak odstartovali více než dvě hodiny dlouhý koncert, během kterého předvedli všechny své triky, které v poslední době své koncertní kariéry nashromáždili - plameny, kouřová děla, salvy konfet a papírových stuh, rachejtle a jiskry pršící od stropu arény. Nechyběly ani nafukovací balóny vypuštěné mezi obecenstvo při písni Underclass Hero. Na rozdíl od předchozích zvyklostí jich Deryck tentokrát praskl jen pár.
Řekl bych, že Sum 41 také značně rozšířili svůj světelný park, který doplnili o lasery. Konstrukce, na které byla světla zavěšená, tvořila tvar vzdáleně připomínající písmeno X. Celé to tak působilo zase o stupeň lépe než na jejich minulých koncertech. Světelnou show navíc doplňovaly skryté diskokoule, které především v refrénech písně With Me vytvářely působivou podívanou. Naopak u písně Walking Disaster Deryck poručil všechna světla zhasnout a nechal návštěvníky v O2 Areně osvítit pódium svými telefony.
Setlist působil jako průřez největšími hity celé jejich kariéry, neboť z každé desky zazněla alespoň jedna píseň. Z těch raritnějších jsme se nakonec dočkali písní Noots a Welcome to Hell. Nezapomnělo se ani na nejčerstvější přírustek diskografie Sum 41. Z Heaven :x: Hell kapela zahrála všechny čtyři singly, přičemž Rise Up zazněla i se svým intrem Preparasi a Salire, během kterého se na pódiu nafoukl kostlivec s rudě svítícíma očima a hrdě ukazujícím 41 salute. Osobně mám raději jejich rudého rohatého démona než kostlivce, ale hádám, že je potřeba rekvizity občas prostřídat. Navíc rohatou Lucy jsme měli možnost na koncertech Sum 41 vidět v posledních letech už třikrát, kdežto kostlivce sebou kapela přivezla naposledy v roce 2019.
Přestože se Sum 41 po většinu času nezdržovali s žádnými dlouhými proslovy a sázeli jednu pecku za druhou, různých instrumentálních inter jsme se dočkali více. Například před Pieces se z reproduktorů začal linout sestřih z různých rozhovorů a televizních vystoupení kapely. Tuto chvíli využili technici, aby na jeviště přisunuli klavír, na který Deryck většinu zmíněné písně odehrál. Před písní Fat Lip pak zazněla reprodukovaná rapová pasáž songu What We're All About, kterou můžeme znát z jejího videoklipu. Dalo by se tak říct, že jsme se dočkali i trošky bývalého bubeníka Stevea. Momentů, kdy se dalo mezi písněmi popadnout trochu dechu, tak bylo dostatečně.
Pokud jste byli na nějakém koncertě Sum 41 během posledních pěti let, jistě jste si všimli, že Deryck bere kytaru do rukou už spíš výjimečně. Letos v Praze si však zahrál o poznání více. Kytar navíc vystřídal několik a jednou z nich byl i Gibson Marauder, který si pořídil v sedmnácti letech a hrál na něj i ve videoklipech Fat Lip nebo In Too Deep. Jak ale během koncertu poznamenal, tak kytaru mu v roce 2003 ukradli a dlouho ji považoval za nenávratně ztracenou. Až letos se rozhodl kytaru vystopovat a několik týdnů před pražským koncertem se mu skutečně tato kytara vrátila.
Přesto ale většinu kytarového umění obstarávali Dave a Tom, který čím dál tím více svou vizáží připomíná westernového kovboje. Deryck navíc nechával oba kytaristy během jejich kytarových sól náležitě zazářit. V prostřední části koncertu například zazněl v Tomově podání úryvek písně Raining Blood od kapely Slayer. Dave pak obstaral část songu Master of Puppets od Metalliky. Tady se mi zdálo, že kapela zahrála tento úryvek delší, než Deryck předpokládal, neboť vypadal trochu překvapeně, že jej ještě neutli.
Svou chilku dostal i Zummo se svým bubenickým sólem, během kterého byl v potemnělé aréně působivě osvětlen červeným a modrým světlem. Červené a modré LEDky návíc po celý koncert svítily i z basových bubnů jeho bicí soupravy. Jaký je Frank profík si šlo všimnout v jeden moment, kdy těsně před písní Rise Up za pomocí technika měnil jeden buben na své soupravě. Koncert přitom plynul, jakoby se nic nestalo a většina lidí tento moment pravděpodobně vůbec nepostřehla.
Celý koncert byl samozřejmě velmi energický, ale připadalo mi, že to v sektoru stání u pódia nevře tolik, jak jsem byl z minulých koncertů Sum 41 zvyklý vídat. Možná za to mohlo právě rozdělení plochy na stání na dvě sekce a tím byly skupinky nejdivočejších fanoušků odděleny plotem. I při pohledu na tribuny jsem čekal, že celá aréna bude celý koncert na nohou, ale většina svá pozadí zvedla až v úplném závěru koncertu.
Po odehrání písně Still Waiting se kapela se svými fanoušky krátce rozloučila a zmizela v zákulisí. Každému bylo ale určitě jasné, že se to bez přídavku neobejde. Po chvíli se Sum 41 vrátili aby zahráli ještě tři písně, včetně hitovky In Too Deep. Poté už následovalo o poznání delší loučení po kterém se arénou rozezněla reprodukovaná hudba. Dalšímu pokračování koncertu už mnoho nenasvědčovalo, a tak mnozí návštěvníci již začali opouštět svá místa. Sum 41 ale v poslední době mají ve zvyku ještě nečekané přídavky, takže já jsem své místo ještě neopouštěl. Kamarád Ondra, kterého jsem na místě potkal, se se mnou už dokonce loučil, když jsem mu řekl, že ještě není konec. A skutečně jsem měl pravdu, neboť aréna opět potemněla a Deryck s Tomem přišli zahrát píseň So Long Goodbye s lehce pozměněným textem. Následně se k nim přidal i zbytek kapely, aby závěr písně odehráli v několikanásobně rychlejším tempu oproti albové verzi. A protože se kapele nikam nechtělo, zeptal se Deryck fanoušků, jestli by jim nevadilo, kdyby zahráli ještě jednu. Tou poslední, kterou pražské publikum slyšelo, byla Welcome to Hell.
Poslední koncert Sum 41 v Česku byl u konce a já mohu asi s klidem a bez přehánění říct, že to byl nejlepší koncert, jaký kdy u nás Sum 41 zahráli. Zvuk se oproti předskakujícím Neck Deep výrazně zlepšil, takže si mohlo přibližně 9 500 diváků čistě užít všechny nástroje i hlasy. Přesto si někteří návštěvníci po koncertě na zvuk stěžovali, ale jiní ho naopak chválili, takže se zdá, že nebyl na všech místech konzistentní. I já sám jsem si ve předu všiml, že se jeho kvalita lehce mění v zavislosti na tom, kde jsem zrovna stál
Byl jsem docela překvapený, že mnou po koncertě necloumaly emoce. Byl to přece POSLEDNÍ koncert v Česku, tak bych čekal, že budu více naměkko. Ono to bude asi tím, že mě čeká ještě jedna show Sum 41 a to jejich poslední evropský koncert v Paříži.
01. Motivation (+ 88 outro)
02. The Hell Song
03. Over My Head (Better Off Dead)
04. No Reason
05. Out for Blood
06. Underclass Hero
07. War
08. Noots
09. Landmines
10. Dopamine
11. Raining Blood (Slayer cover) + Master of Puppets (Metallica cover)
12. We're All to Blame
13. Some Say
14. Screaming Bloody Murder
15. Walking Disaster
16. With Me
17. Makes No Difference
18. My Direction / No Brains / All Messed Up
19. Drum solo
20. Preparasi a Salire
21. Rise Up
22. Pieces
23. Fat Lip
24. Still Waiting
25. Summer
26. Waiting on a Twist of Faith
27. In Too Deep
28. So Long Goodbye
29. Welcome to Hell
Na pražském koncertě přesto ulpěla jedna černá kaňka. Fanouškům v sektoru stání u pódia bylo totiž během koncertu ukradeno přibližně 30 mobilních telefonů. Na svědomí to měla pravděpodobně organizovaná skupina kapsářů. Kamarád Ondra o svůj mobilní telefon kvůli nim taky téměř přišel. Naštestí jednomu z pachatelů stihl svůj mobil v kritický moment vyrazit z ruky. Spousta dalších bohužel podobné štěstí neměla.
12. listopadu 2024
Václav "kufač" Kufa (Sum41.cz)
