Sum 41 > Extra > Články > Nemají pokoj svévolníci

Nemají pokoj svévolníci

(www.themusicexpress.ca - 22. března 2013)

 

Posledních pár let pro Derycka Whibleyho a jeho spoluhráče z kanadské alternativní rockové kapely bylo pěkně divokých. Kvartet je na turné více než dva roky, propagujíc své album z roku 2011 Screaming Bloody Murder. Pouť, na které procestovali svět křížem krážem, končí jízdou přes Kanadu během března a dubna. Jakmile hoši dokončí turné, nebude žádný čas na odpočinek a kapela začne pracovat na dalším albu, které, jak Whibley doufá, vyjde koncem roku 2013.

"Zdá se jako bychom byli na turné tři roky v kuse, když uvážíte, že jsme začali koncertovat ještě nějakou dobu předtím, než bylo album vůbec vydáno. Byla to dlouhá štreka, ale byla parádní," řekl Whibley ze svého domova v Kalifornii, kde si dával krátkou pauzu předtím, než opět varazil na koncertní šňůru.

Také se zmínil, jak těžký úkol je na tak dlouhém turné vybírat písně do setu koncert od koncertu. S materiálem ze šesti alb a přemírou hitů a oblíbených songů to není vždy jednoduchá záležitost.

"Snažíme se vybírat něco z každého alba. Můžeme hrát tak tři nebo čtyři věci z káždé nahrávky a to vychází na nějakých 25 songů za večer. Je to tak docela mix všeho. Posledních šest nebo osm měsíců jsme vlastně představovali materiál, který jsme nikdy předtím živě nehráli. Když vydáš desku, tak nemůžeš na koncertě hrát úplně všechny nové songy, takže některé prostě živě nikdy nezazní. Teď jsme ale vytáhli songy z 10 až 12 let starých alb, které jsme od nahrání ve studiu živě nikdy nehráli," říká Whibley.

Během jejich hvězdné kariéry, která začala jako obyčejná kapela náctiletých kámošů z Ajaxu v Ontariu uprostřed devadesátých let minulého století a vyrostla do vítězů dvou Juno Award, kteří prodali 20 miliónu alb, byl Whibley hlavní skladatel. Pro každé album, jak si uvědomuje, zvolil odlišný přístup k psaní písní, včetně nové desky.

"Je to zásadně odlišné album od alba. V minulosti jsem mohl psát songy na cestách. Pak byly ale časy, kdy jsem nepsal. Koncertovali jsme ale tak moc, že prostě nebyl čas. Hráli jsme hlavně v Severní Americe a když jsme v Kanadě nebo USA, míváme tour bus, takže jsem mohl vytvořit malé studio v jeho zadní části. Posledních pár let ale létáme na turné hodně letadlem, takže nebyla možnost sebou vzít vybavení, které bych potřeboval."

"Je to zvláštní, ale v začátcích jsem k psaní přistupoval jako k práci. Mohl jsem sedět a snažit se psát i několik hodin denně. Časem jsem se ale naučil, že kreativita není něco, k čemu se můžeš donutit. Jakkoli se můžeš každý den snažit, nemusíš pokáždě přijít s nějakým materiálem. Vlastně jsem se takhle hrozně týral. Zjistil jsem, že když jsem s tímhle přístupem přestal a psal jen když jsem se cítil kreativní, přišel jsem se stejným monožstvím materiálu joko předtím. Mohl bych sedět osm hodin denně po několik týdnů v kuse a skončil bych jen s malým kouskem nového materiálu. Tak jsem si řekl: ‘Co kdybych zašel ven, dal si hezkou večeři, prošel se po pláži, zašel na párty, dělal tohle nebo tamto.‘ Pořád bych měl ten samý malý kousek."

"Písně, které vzniknou tímhle způsobem, se mi líbí více. Všechno vzniká jednodušeji, když žiju svůj život. Je to mnohem inspirativnější. Hudební části mi připadají stejně dobré, ale texty jsou lepší. Zjistil jsem, že takhle mám mnohem více co říct, když jsem venku a žiju."

Charakter nové desky je určitě něco, na co jsou dlouholetí fanoušci hodně zvědaví. Sum 41, které kromě Whibleyho tvoří také Tom Thacker, Jason McCaslin a Steve Jocz, nikdy nebylo jednoduché přiřadit k jednomu žánru. Bývali označováni jako punk, pop, pop/punk, melodický hardcore, alternativní metal nebo jen čistá alternativa. Whibley sám nikdy netvrdil o své kapele, že by byla patřila do některého z těchto žánrů a nezdá se, že by ho nějak trápilo, jak je jeho kapela nebo jeho hudba kategorizována.

"Nepovažuju se za punkera a nikdy mi nějak nezáleželo na tom, jestli říkají, že jsme punk nebo ne. Nezajímá mě, co si ostatní myslí, takže bych řekl, že můj způsob uvažování za mě dělá ‘punkera‘. Pro mě je punk rock o tom, že si budu dělat cokoliv se mi kur*a zachce a to je to, co jsem vždycky dělal," říká, zatímco přechází k tématu nového alba.

"Zatím jsem ještě napřišel na to, kam bude deska směřovat. Je to zatím někde hluboko v mé hlavě. Mám pár věcí a několik kytarových riffů na kterých jsem pracoval, ale zatím žádné celé songy. Myslím, že to bude evoluce předešlé desky. Chtěl bych aby byla tvrdá a temná jako předešlá deska, ale taky aby byla odlišná a ambicióznější. Taky bych chtěl přidat nějaké nové nástroje, ale ještě nevím jaké. Chci ale některé věci změnit."

Překvapivě Sum 41 v začátcích kariéry neměli velkou zálibu v nahrávání. Preferovali hlavně živé hraní - co nejčastěji a co nejhlasitěji. Energie a nadšení jejich vystoupení z nich udělaly trvale populární koncertní tahák po celém světě.

"Je to zvláštní, ale už od začátku, kdy nám bylo 15, to bylo vždy o hraní živě. Vždycky jsme studio nenáviděli, neměli jsme rádi psaní songů. Všechno tohle nám bylo proti srsti, ale věděli jsme, že to udělat musíme, abychom se dostali na pódia." Whibley ale dodává, že se ve studiu začali už cítit pohodlněji a z něj se stal něco jako čaroděj studia, když produkoval nebo spoluprodukoval většinu alb své kapely.

Dalším zajímavým faktem je to, že kapela, která napsala takové provokativní texty písní jako jsou Fat Lip, In Too Deep, We’re All to Blame, Pieces nebo Screaming Bloody Murder, mívá s psaním slov pro svou muziku potíže.

"Vždycky jsem psaní slov nesnášel. I když teď, když jsem starší a mám s tím už nějaké zkušenosti, to už není tak hrozné, ale kdysi to byla opravdu dřina. Vždycky jsou ale texty poslední věc, kterou pro songy píšu."

 

(překlad kufač - 27. března 2013)