Sum 41 > Extra > Články > Konečně pořádný koncert
Konečně pořádný koncert
Lucerna Music Bar - Praha, Česká Republika - 9. srpna 2012
Mnoho lidí by určitě řeklo, že po pěti absolvovaných koncertech Sum 41 mě už přece nemohou ničím novým překvapit a že mě to po tolikáté snad už ani nemůže bavit. To by ale Sums v posledních letech nesměli hrát na koncertech maximálně 13 - 14 písní. Více než půlroční léčba Deryckova nedoléčeného zranění zád, které pravděpodobně bylo příčinou takto krátkých setů ale dávalo tušit, že na letošní Evropské šňůře, se kterou se 9. srpna 2012 zastavili i v pražském Lucerna Music baru, se to může změnit.
Vraťme se ale ještě na úplný začátek, kdy byl koncem června koncert Sum 41 v Praze ohlášen. Ze zkušeností z úplně prvního vystoupení Sum 41 v České Republice z roku 2010, bylo více než pravděpodobné, že vstupenky zmizí v předprodeji velice rychle, a tak jsem byl připraven si lístek objednat hned v první den, kdy měl startovat předprodej. Den před začátkem předprodeje se mi ale ozval Petr (Petronius) s informací, že Deryckův bratranec Matt, který před rokem zastával funkci asistenta kapely, nám opět zařídí vstup zdarma (bylo by to už potřetí, co bych viděl Sum 41 zadarmo). Od té chvíle jsem začal řešit vážné dilema - objednat si lístek a utratit 600 Kč a mít jistotu, že koncert uvidím nebo počkat na vstupenku, která by byla sice zdarma, ale s rizikem, že něco nevyjde a já se na vystoupení Sums nedostanu. Hodně mě nahlodávala právě skutečnost, že minulý koncert v Lucerně byl vyprodán během jednoho dne, takže jsem se velmi obával, že na takhle vyprodaný koncert by už Matt lístky nezařídil. Nakonec jsem tedy zvolil první možnost s tím, že druhý lístek případně prodám.
Asi po dvou týdnech jsem dostal od Petra zprávu, že mu Matt psal, že lístky teda budou. Začal jsem si pomalu pohrávat s možností, že někoho na koncert vezmu sebou, ale bohužel v mém okolí nebyl nikdo kdo by měl zájem, a tak jsem pomalu začal zpracovávat bratra, který se mnou byl už na třech koncertech Sum 41. Možnost, že za vstupenku nebude muset platit se mu samozřejmě líbila a proto se svou účastí souhlasil.
Devátý srpen se přiblížil docela rychle a tak jsme v den koncertu ještě před polednem vyrazili s bráchou vlakem směr Praha. Cesta utíkala vcelku rychle díky lahvince 37,5 procentího alkoholu i díky docela rychlých Českých Dráh, jejichž vlak nás dovezl do hlavního města bez zpoždění deset minut před čtvrtou hodinou. Času do začátku akce, která byla podle vstupenky stanovena na 19:30, nám zbývalo ještě spousta takže jsme si na hlaváku dali ještě 2 pivka a až pak vyrazili k Lucerně.
U vstupu se tísnilo už několik stovek nedočkavých fanoušků. Na rozdíl od minulého koncertu byly u vchodu do LMB postaveny zábrany, kvůli kterým se mohla tvořit fronta jen z jednoho směru. Také se zde vytvořila úzká ulička vedle poklady, kolem které se mohli zaměstnaci klubu jednoduše protáhnout dovnitř. Také jsem tak nějak předpokládal, že se vstupenkami z guestlistu, na kterém mělo být napsáno i Petrovo jméno + 2 nebudeme muset čekat celou frontu a protáhneme se stejně jako zaměstnanci. Bohužel guestlist ještě na pokladně něměli a protože měl Petr dorazit až někdy za půl hodiny, skočili jsme s bráchou ještě na jedno pivko.
Po pár telefonátech s Petrem jsme se s bráchou opět vydali k pokladně Lucerna Music Baru, kde jsme se za pár minut s Petrem setkali. Na guestlist se stále čekalo a nebylo pořádně jasné jak dlouho by se ještě čekalo a protože nám s bráchou na rozdíl od Petra šlo o přední řady (mě u pódia a bráchovi na balkóně, odkud chtěl celou show natáčet) rozhodl se nám Petrův kámoš jeden lístek dát, s tím, že projde s Petrem a jeho přítelkyní na lístky z guestlistu. Lístek jsme si teda vzali a... a zůstali jsme stát u poklady a u té zmíněné mezery, kterou procházeli zaměstnanci. Díky tlaku množství lidí totiž po pár minutách už nešlo poznat, jestli tam stojíme úplně od začátku nebo jsme se tam vkradli mnohem, mnohem později. Stejně jako my se zachovalo i několik dalších lidí takže kamufláž byla dokonalá. Sekuriťáci ale brzy pochopili, že se děje něco nekalého a rozhodli se nedokonale postavené zábrany upravit. Naštěstí je uzavřeli daleko za námi, takže jsme velmi jednoduše předběhli ty stovky už i několik hodin čekajících fanoušků. Tímto bych se chtěl všem těm předběhnutým omluvit, ale ruku na srdce - při takové příležitosti by to udělal přece každý.
Komentáře některých přítomných slečen ale tak trochu některým sekuriťákům napovídaly, že ve předu nestojíme úplně právem a jeden z nich nám dokonce začal vyhrožovat, že půjdeme úplně poslední. Brácha sice trochu znervózněl, ale mě bylo jasně, že při takovém množství lidí nemají šanci nás držet. Navíc více pozornosti vzbuzoval spíš bratr, takže mě si ani tak moc nevšímali. Po otevření klubu jsem proto prošel téměř bez problému. Jen jede ze security mě napomenul, že bych mohl pustit nejprve holky na což jsem mu odpověděl, že ten tlak ostatních se nedá jen tak udržet. Samozřejmě to byl kec, tlačil jsem se stejně jako každý jiný :)
Bráchu u vchodu nakonec opravdu na chvíli podrželi, ale všechno vyšlo podle plánu - já v první řadě u pódia, brácha v první lajně na balkóně. Hned kousek za mnou stála dokonce výherkyně lístků ze soutěže se serverem GoOut.cz, takže jsem měl pro sebe aspoň důkaz, že jejich soutěž nebyl žádný Fake.
Popravdě ani nevím v kolik hodin jsme do klubu byli vpuštěni, ani jak dlouhé bylo čekání na předkapelu. Mobil, ze kterého bych mohl čas určit, jsem měl už pro jistotu schovaný v jedné z uzavíratelných kapes. Každopádně první a jedinou předkapelou byla britská trojice Templeton Pek. Těžko hodnotit výkon kapely, z jejichž diskografie neznám jedinou píseň a navíc v klubu, kde je ozvučení asi opravdu velký oříšek. V jejich asi desetipísňovém setu byly ze všech nástrojů nejvíce slyšet asi bicí, takže kvalitu ostatních nástrojů a zpěvu si mohu jen domýšlet.
Asi po půlhodině se pánové odporoučeli a přišlo další, tentokrát mnohem delší čekání. Jde ale vidět, že v publiku bylo spousta znalců. Když se sálem začal rozléhat song T.N.T. od AC/DC, většina již věděla, že to značí blízký začátek vystoupení Sum 41. A tak se také stalo. Po T.N.T. se sál zatemňuje a se začátkem písně Reason To Believe se postupně jednotliví členové Sums objevují na pódiu. Od poklidného závěru první písně už ale následuje jedna pecka za druhou, během kterých není prakticky žádná šance na oddech. Klasické hitovky jako Motivation nebo In Too Deep střídají řekněme tak trochu rarity, které Sums do svého setu vrátili po delší době jako třeba Mr. Amsterdam nebo Rhythms, která se vrátila prakticky po deseti letech. Nejspíš i v souvislosti s tím právě před Rhythms Deryck vzpomíná na minulé vystoupení v LMB a vyzvídá od fanoušků kdo tu byl už na jejich show před dvěma roky.
První chvilka na oddech tak přichází v jediném zastupci alba Chuck v setu a to v písni We're All to Blame, kdy v její polovině Deryck vybírá několik šťastlivců, kteří mohou zbytek show sledovat z boku pódia. I když já to většinou za výhru příliš nepovažuju, dnes jsem na pódium chtěl, protože podle setlistu, který měl Deryck nalepený na zemi u nohou, nás čekala ještě hodně dlouhá show a já už byl vyšťavený po čtyřech písních! Další vybírání fanoušků na stage proběhlo někdy v polovině koncertu během songu Makes No Difference - tentokrát jediný zástupce alba Half Hour of Power. To už jsem byl od první řady trochu dál, takže nebyla šance, aby mě vybrali.
Dalo by se sice čekat, že na turné k albu Screaming Bloody Murder budou velkou část písní tvořit právě songy z poslední řadovky, ale kupodivu páteří celého setu bylo album Does This Look Infected?, ze kterého zaznělo 7 tracků. Dokonce na tomto turné Sum 41 úplně poprvé začali hrát song Billy Spleen, který nehráli ani na šňůře k albu DTLI před devíti lety.
Někde za polovinou koncertu jsem jen letmo kontroloval balokón jestli bratr stále natáčí. K mému zděšení se ale brácha objevil v kotli hned vedle mě. Bohužel mu klekla baterka, tekže měl natočenou necelou hodinu záznamu. Jeho odpočatost alespoň do kotle vnesla novou energii, díky které jsem byl schopný vydržet závěrečnou vražednou kombinaci písní Over My Head, The Hell Song, Still Waiting a Fat Lip. Poté Sums zmizeli v backstage.
Obecenstvo si samozřejmě žádalo víc, takže Sum 41 se brzy vrátili a přídavek začali s hodně povedeným coverem písně We Will Rock You od legendárních Queen. Podle původního setlistu měla následovat píseň Back Where I Belong. Místo ní ale zazněl song My Direction, za který navázali ještě refrén Spider-Manovské What We're All About. Jako poslední zazněla závěrečná klasika Pain For Pleasure, u které se jako vždy zhostil zpěvu Stevo. Za bicími jej vystřídal technik Dan Moyse, v kostýmu láhve piva. A to bylo vše. Sum 41 se pak ještě nějakou dobu loučili s fanoušky v předních řadách a rozdávali trsátka a paličky.
Nevím jestli to bylo tou dehydratací, ale na tvářích jednotlivých členů Sums jsem viděl opravdu upřímné nadšení z obecenstva. Opravdu to musí být radost hrát před takovým publikem. Troufám si říct, že Sum 41 budeme vídat v ČR nejpíš už na každé jejich evropské tour.
Po koncertě jsme se s bráchou pomalu vypotáceli z LMB a úplně vyšťavení jsme si to zamířili k nejblížšímu rychlému občerstvení doplnit tekutiny. Mezitím mi došla zpráva od Petra, že se na koncert dostali všichni tři takže jsem byl rád, že brách neokradl o koncert pro nás úplně cizího člověka.
V těchto místech jsem si ve svých reportech většinou stěžoval na to, jak krátké sety Sum 41 hrají. Tentokrát nic takového. 22 písní naprosto splnilo má očekávání - jak množství, tak složení bylo výborné. Jasně, vždycky by se našly nějaké další písně, které bych rád slyšel, ale to už bych se asi po svých z Lucerny nebyl schopný dostat.
Závěrem ještě kompletní setlist píseň po psíni:
01. Reason to Believe
02. Mr. Amsterdam
03. Motivation + Raining Blood (riff - Slayer cover)
04. We're All to Blame
05. In Too Deep
06. Walking Disaster
07. Rhythms
08. Count Your Last Blessings
09. Screaming Bloody Murder
10. Skumfuk
11. No Brains
12. Makes No Difference
13. Holy Image of Lies
14. Sick of Everyone
15. Billy Spleen
16. Over My Head (Better off Dead)
17. The Hell Song
18. Still Waiting
19. Fat Lip
20. We Will Rock You (Queen cover)
21. My Direction + What We're All About (ref.)
22. Pain for Pleasure
11. srpna 2012
Václav "kufač" Kufa (Sum41.cz)
