Sum 41 > Extra > Články > How I Met Sum 41

How I Met Sum 41

Jak jsem se setkal se Sum 41 - The Offspring & Sum 41 - Roseland Ballroom, NYC, USA - 8. července 2009

 

Jako velký fanda kanadské kapely Sum 41 jsem nemohl svou třítýdenní návštěvu státu Delaware ochudit o newyorský koncert The Offspring se Sum 41 v zádech. Asi měsíc předem jsem si pořídil lístek a těšil se na velkou show. Jako jeden ze dvou autorů českého fanwebu www.sum41.cz jsem zkusil kapelu zkontaktovat prostřednictvím jejich oficiálního webu a myspace. Abych své šance posílil, poslal jsem prosbu o osobní setkání i na myspace méně proslavené The Operation M.D., v níž působí Cone, baskytarista Sum 41.

Právě od Cona mi přišla brzká odpověď: „Hey thanks for supporting our band! I will talk to my tour manager and see if we can arrange something. Cool? Cone.“ Poslal jsem pár řádek a druhý den čtu: „Email our tour manager Kenny and he will arrange for you to meet us at the show at some point.“ Zkontaktoval jsem tedy Kennyho a takřka obratem mi odepsal: „Petr, u r more than welcome to come meet the guys. Please call me the day of the show. Kenny“. Vše znělo tak slibně, ale raději jsem si to moc nepřipouštěl, přeci jen ve mně bylo dost pochybností…

V den show si s kamarádkou Luckou půjčuji auto a vydáváme se na sever do cca 400 km vzdáleného New Yorku. Asi čtyři hodiny před začátkem show stojím před Roseland Ballroom na Manhattanu, kde se má koncert odehrát, a podle instrukcí volám Kennymu. Domlouváme setkání u zadního vchodu do klubu. Tam už stojí velký fialový autobus a před ním vítající mě osoba s intercomem v uchu. Podávám si s Kennym ruku a už mi oznamuje, že Cone je uvnitř autobusu. Během chvíle byl se mnou na ulici a fotíme se spolu. Brzy je u mě i bubeník Stevo, prohazujeme pár vět, Cone mi děkuje za podporu kapely… Deryck Whibley, frontman Sum 41, má být podle nich zrovna na zvukové zkoušce, ale prý taky brzy dorazí. Stevo s Conem se zatím vrátili do autobusu a já čekám na Derycka. Kenny mi ještě říká, že kdybych cokoli potřeboval, mám mu zavolat. Kolem mne prochází chlapík menší postavy, s kloboukem na hlavě. Poznávám Toma Thackera, koncertního kytaristu Sum 41 a frontmana kapely Gob, žádám ho foto a pouštíme se do řeči. Tom je stejně jako Cone a Stevo naprosto pohodový, sám vede rozhovor a zajímá se, jak jsem se dostal až do NYC, bavíme se o oblíbeném albu (oba jsme se shodli na Does This Look Infected)… Povídá mi, že je dost vytížený, protože hraje jak s Gob, tak pracuje na desce se Sum 41. Ptám se, kdy lze nové album očekávat - prý v roce 2010. Ptám se, zda budou hrát můj oblíbený Mr. Amsterdam. Prý budou hrát největší hity a vždy záleží na Deryckovi, co vybere. Set list dává dohromady až těsně před, takže kolikrát ostatní sami nevědí, co budou hrát, což mě dost překvapuje. Tom pak odchází za ostatními.

Deryck stále  nikde… V tom se otevírají dveře tourbusu a takřka kompletní Sum 41 se odebírají na soundcheck – zvukovou zkoušku. Kenny mě bere přes security s sebou a po pár minutách už stojím v hale a poslouchám Deryckův cvičný „Hell Song“. Po chvíli se s ním konečně setkávám osobně, podává mi ruku a vítá mě na show. Pár fotek, podpisů a musí zase odběhnout. Pak se mi podepisuje Cone a na moje přání mi ochotně věnuje šedé trsátko Sum 41 se svou karikaturou nafukovací sumopostavičky a se svým jménem. 

Blíží se čas otevření brány pro návštěvníky koncertu, a proto prosím Kennyho, zda můžeme zůstat uvnitř, abychom měli místa u zábradlí v první řadě. Zařízeno… Lidi se pomalu hrnou a mě mrzí, že nemám podepsaného ještě Steva. Říkám si, že to zkusím později a čekám na začátek. Úvod obstaral Frank Turner, mladý Brit hrající na akustickou kytaru. Zazpíval 5 songů a už vyklízel místo pro další kapelu…

Halou zní intro z Carmina Burana a Sum 41 přicházejí. Prvním hitem je nabušený „Hell Song“. Jsem neuvěřitelným způsobem tlačen davem zezadu, až jsem rád, že zábradlí, u kterého stojím, drží pevně. Deryck odhazuje mým směrem trsátko, ale nepodařilo se mi ho chytit, tak spadlo na zem před security. Žádám o něj chlápka z ochranky a ten mi jej ochotně podává. Na žlutém trsátku je nápis Sum 41 a z druhé strany karikatura postavičky s nápisem Bizzy (Deryckova přezdívka) a bublinou „Sounds goooooooooood“. Následuje „We‘re All To Blame“, ale už po chvíli je song Deryckem přerušen… „I have a question. Who here, right know, in this room, wants to attache on the stage for the whole show?“ Deryck začne vybírat tři lidi a protože si mě pamatoval ze soundchecku, ukazuje i na mě „Hey, security, he can...“. V tom mě začíná ochranka vytahovat z davu a ocitám se na podiu. Přijde mi to až neuvěřitelné, kluk z jihu Čech stojí v New Yorku na koncertu Sum 41, po jejich boku, s trsátky a podpisy v kapse. Na podiu pak jsme po celou dobu jejich show. Následovaly songy „In Too Deep“, „Motivation“, „King of Contradiction“, „Makes No Difference“, „Underclass Hero“, „Still Waiting“ a nakonec nemohl chybět největší hit „Fat Lip“. Z podia jsem viděl ze set listu, že bylo v plánu i tradiční „Pain For Pleasure“, nakonec tenhle song ale nehráli. Po dohrání už jsem z podia dole a čeká se na The Offspring.

Přijde mi trochu škoda, že po tom všem mi chybí podpisy Steva na fotkách. Opouštím tedy Roseland Ballroom, mířím k tourbusu a doufám, že tam Sum 41 budou. Poštěstilo se – děkuju Deryckovi, že mě vytáhl na podium, udělám pár dalších fotek a natočím menší pozdrav fanouškům v České republice.  Brzy vychází i Stevo, ptá se, jak se mi líbila show z vrchu a podepisuje mi fotky. Říká mi, že doufá, že se uvidíme na nějakém dalším koncertu, tak hned navrhuji Českou republiku… Upřesňuji mu, kde přesně se nachází a Stevo odpovídá, že v příštím roce chtějí navštívit v Evropě co se dá, že dřív končili vždy v Německu, Rakousku, ale že teď chtějí do Ruska a jet postupně na západ. Tak tedy doufejme, že se u nás v brzké době objeví. Stevo se loučí s tím, že se jde podívat na show The Offspring a já se se stejným úmyslem vracím dovnitř.

Offspringy sleduju už relativně v poklidu, vcelku daleko od nejvíc rebelujícího davu a vychutnávám si víc než vydařený večer. Koncert je naprosto parádní, přichází jedna pecka za druhou, zejména z Americany a Ixnay Of The Hombre, tedy az alb, na kterých jsem vyrůstal. „Why Don't You Get A Job“ zpívá celá hala, píseň „Gone Away“ hraná na piano je taky skvělá. Z toho co si pamatuji hráli i „Falling“, „The Kids Aren’t Alright“, „Want You Bad“... Celé to bylo nabité energií, čistě odzpívané… Až mi naskakovala husí kůže. Koncert skončil, projdu si pár ulic na Manhattanu, Times Square a pak po půlnoci sedáme do auta jedem zpět do Delaware.

A ještě něco závěrem – Deryck se o našem setkání zmínil i v interview pro pro Boston Music Spotlight http://www.bostonmusicspotlight.com, což mi udělalo velkou radost. Nejlepší na všem je, že celé to proběhlo naprosto bez problému, všichni ze Sum 41 se chovali opravdu příjemně, pohodově, ani trochu povýšeně, nehráli si na hvězdy. Snad kromě Derycka, který byl pochopitelně nejvíc vytížen, jsem si se všemi pár minut popovídal, sami navazovali konverzaci, neměli snahu mě odbýt nebo podobně. Jedním slovem – nezapomenutelné!

 

 

 

11. července 2009, 3:49

Petr (Petronius, Sum41.cz)