Sum 41 > Extra > Články > Deryckova dlouhá tvrdá cesta z pekla

Deryckova dlouhá tvrdá cesta z pekla

(www.teamrock.com - 1. září 2016)

 

Před dvěma lety byl Deryck Whibley hospitalizován a uveden do umělého spánku, zatímco byl léčen z následků selhání jater a ledvin. V následujících měsících nebyl Deryck schopen téměř vstát kvůli poškozeným nervům v jeho chodidlech. Také se nám svěřil, že byly momenty, kdy se domníval, že další album už nebude schopný udělat. Nyní ale, po měsících na turné, kdy z Warped Tour zamířili rovnou na evropské turné, vypadá Deryck šťastně a zdravě a je odhodlaný dát všechno do toho, co někteří nazývají comebackem Sum 41.

 

Mnozí nazývají novou desku jako vaši comebackovou. Cítíš to taky tak nebo to bereš jen jako další krok v cestě Sum 41?

Řekl bych, že to je pro mě něco z obojího. Zdá se to být začátkem nové kapitoly pro kapelu, ale zaroveň je to něco, co já dělám - prostě jen další deska.

 

Když jsi se zotavoval, pochyboval jsi někdy o tom jestli budeš schopný udělat další desku? Bylo to něco, k čemu jsi vždy směřoval svou práci?

Album bylo rozhodně cílem, ke kterému jsem směřoval, ale bylo zde spousta momentů, zejména ze začátku, kdy jsem nevěděl, jestli toho budu schopen. Rehabilitace byla hodně obtížná. Byl jsem v nemocnici tak dlouho, že jsem přišel o všechny svaly na nohou a měl jsem vážné poškození nervů v chodidlech. Nemohl jsem stát a ani jsem se nomohl chodidel pořádně dotknout. Doktoři navíc nevěděli, jestli se to vůbec někdy zlepší. Byla to situace kdy počkáme a uvidíme. To trvalo dobrý rok, takže jediné co jsem celou dobu dělal byla fyzioterapie a psaní songů s nadějí, že se to někdy zlepší. A nakonec se to i zlepšilo, ale zabralo to nějaký čas, než jsem se mohl znovu postavit na pódium.

 

To muselo být těžké. Co vůbec způsobilo problémy v tvých nohách a chodidlech?

Poškození nervů způsobily léky, které mi nasadili, když jsem se dostal do nemocnice. Udržovaly mě při životě, ale zároveň mi poškodily nervy v chodidlech. Co se týče nohou, to byla jen svalová atrofie, způsobená tím, že jsem byl dlouho na lůžku a nehýbal se.

 

Co bylo momentem, kdy sis uvědomil, že potřebuješ vyhledat pomoc?

Řekl bych, že tu byly chvíle už před tím, než jsem skončil v nemocnici, kdy jsem cítil, že tohle asi není úplně nejlepší, ale skutečnost je taková, že jsi v mlze, nikdy nejsi pořádně střízlivý, takže nikdy nemáš opravdu čisté myšlenky, které ti řeknou: "Hele, tohle je zlé, musiš s tím přestat." Pátry prostě dál pokračovala. Jakmile jsem byl střízlivý a probudil se v nemocnici, uvědomil jsem si co se stalo a pochopil jsem vážnost toho všeho.

 

Myslíš si, že díky kultuře alkoholu a večírků, která obklopuje muzikanty na turné, je jednodušší sklouznout do nebezpečného území závislosti?

Pro mě to bylo, pro jiné to být nemusí. Řekl bych, že to záleží na typu člověka. U mě bylo to, že rád piju. Pili jsme všichni. Já jsem byl asi nejhorší, ale všichni jsme pili opravdu hodně. Vypadalo to prostě jako satandard. Nebylo to tak divné pít celou dobu. Z pití se stala věc, u které ti připadalo, že ti pomáhá dostat se přes všechno jako byl vyčerpávající časový plán. Když jsi potřeboval energii, která ti chyběla, stačilo si dát pár panáků Jacka. Problém je, že to potřebuješ každý den. Pak když se vrátíš domů, to už vlastně ani nepotřebuješ, ale neznáš jiný způsob, tak piješ i každý den doma.

 

Jak se tomu teď vyhýbáš?

Je nemožné se tomu vyhnout, ale snažím se tomu vyhýbat osobně. Jsem tím obklopený prakticky pořád.

 

V aktuálním singlu War jsi hodně otevřený o své konfrontaci svých démonů. Je na albu více písní přímo inspirovaných tvou rekonvalescencí?

Celé album je inspirováno celou mou cestou za zotavením. Každé album, které jsem kdy udělal je nástinem toho, kým v daný moment jsem a tohle album jsem psal v době, kdy jsem se léčil. Je to především o mých pocitech během toho celého procesu.

 

Která píseň je pro tebe nejvýznamnější?

Řekl bych, že svým způsobem každá. Jedna, která ale vyčnívá a kterou mám rád je titulní píseň 13 Voices. Název symbolizuje mé pocity v určitých chvílích. V hlavě jsem měl tolik chaosu z toho být střízlivý, procházet si léčbou a dělat všechno poprvé. Všechno se zdálo nové, děsivé a strašidelné. Měl jsem v hlavě tolik hluku způsobeného vlastními pochybnostmi a nejistotou. Všechno, co jsem dělal, jsem znovu analyzoval, jestli to dělám správně. Nemohl jsem být v okolí jiných lidí. Všechno bylo hodně bizarní. Myslel jsem, že už blázním a stává se ze mě schizofrenik nebo tak něco. Z toho jsem měl vždycky strach, když vidíš na ulici blázny a říkáš si: "Jak se jim to mohlo stát?" Je možné se jednoho dne najednou zbláznit? A nezpůsobil jsem si to náhodou sám sobě? Myslel jsem, že přicházím o rozum. A o tom i ten song je a to ten název reprezentuje - všechny hlasy v mé hlavě, které na mě v jednu chvíli ječí.

 

Podporovali tě tví spoluhráči z kapely během tvého zotavování?

V určité míře ano. Ze začátku jsem si ale k sobě vůbec lidi nepouštěl. Nechtěl jsem nikoho vidět. Chtěl jsem se z toho dostat sám. Podporovali mě jak jen mohli, ale jak jsem řekl, s lidmi jsem se moc nevídal.

 

Nahrávání 13 Voices tak muselo být docela očišťující. Přemýšlel jsi i nad tím, že i další lidé, kteří si prošli něčím podobným, by se mohli s albem ztotožnit?

Ne. Vnější svět prakticky nevstoupil do mé mysli v té době. Mým jediným cílem bylo se uzdravit. Nepřemýšlel jsem ani nad tím, jestli se nějaký song dostane nebo nedostane na album. Prostě jsem jenom psal písně.

 

Je skvělé, že jsi už ve šťastnějším bodě.

Jo, teď je všechno srovnané. Je to jako bys konečně dosáhl vrcholu a všechno je parádní. Ty první dva roky byly jako na houpačce. Šílené, nejisté a podivné. Teď je všechno ohromné. Cítím se vážně spokojeně ve své kůži a s tím, kým jsem. Miluju to, být zpět na pódiu a hrát s kapelou. Koncerty jsou větší a lepší, než kdy byly a vyprodané dřív než kdysi. Tentokrát je to úplně jiná zkušenost.

 

 

(překlad kufač - 5. září 2016)