Sum 41 > Extra > Články > Deryckův rozhovor s NME

Deryckův rozhovor s NME

(www.nme.com - 16. července 2019)

 

Zlobiví pop-punkeři Sum 41 jsou zpět s novým albem ‘Order In Decline,’ prvním od desky 13 Voices z roku 2016. Po třech letech pořádného koncertování byl frontman Deryck Whibley inspirován společenskými a politickými nepokoji, jejichž svědkem byl po celém světě. Tato vřava se poté podepsala i na jejich "nejtvrdší a nejagresivnější" desce jejich více než dvacetileté kariéry. Zatím co ‘45 (A Matter Of Time)’ má ve svém hledáčku vy-víte-koho, je to zároveň jeho nejosobnější nahrávka s písněmi jako ‘Never There,’ jenž pojednává o jeho chybějícím otci, kterého nikdy nepoznal. S Deryckem jsme probírali Trumpa, proč mají rappeři rádi Sum 41 a zdali je Avril skutečně klon.

 

Derycku, zdá se, že události ve světě ti hodně přicházely na mysl během psaní nové desky ‘Order In Decline’…

Je těžké si toho nevšímat. Především když cestujete po světě a navštěvujete různé země. Všude je stejný druh rozporu a chaosu.

 

Čeho všeho jsi byl svědkem?

Žijeme v bublině, ale během turné k našemu poslednímu albu byla polovina naši crew stoupenců Donalda Trumpa, což my v kapele nejsme. Přesto jsme spolu vycházeli dobře. Smáli jsme se našim rozdílným názorům a tak by to i mělo být. Podle mě největší problém je v tom, že většina vůdců pravicových stran - především Donald Trump - rádo vyvolává rozpory, nenávist a zlost a využívají je ke svému prospěchu a to je příšerná vlastnost u vůdce.

 

Když mluvíme o Trumpovi, text vašeho nového singlu ‘45 (A Matter Of Time)’ míří přímo na něj.

Absolutně jsem nechtěl psát o něm. V den, kdy jsem si uvědomil, že píšu o něm, jsem si pomyslel: "Ten kretén mi teď přebírá i mou muziku?! Zatraceně!" Snažil jsem se text změnit, ale nedával pak smysl a byl hrozný, tak jsem se tomu poddal. Byl jsem proti němu od samého začátku a postupem času můj nesouhlas s ním jenom rostl. Každý den je tu něco nového, co na něm nemám rád. Má požitek z nenávisti, rozkolu a chaosu. Každého vytáčí, všichni se pak hádají a dějí se všechny ty sračky. Lidi pak přijdou k úrazu a on jen přihlíží a užívá si to. Je to egomaniak. Vyrůstal jako rozmazlené bohaté děcko a teď jen ustavičně lže. Znal jsem podobné jako je on, co vyrůstali v přepychu a jsou notoričtí lháři.

 

Čelili jste nějaké ostré kritice za ten song od Republikánských fanoušků Sum 41?

Zatím ne, ale uvidíme. (smích) Já tu jeho hru nenávisti a rozkolu nehraju. Nemám nic proti jeho podporovatelům, protože pro to nejspíš mají důvod. Pokud ovšem nejsou jako ti neonacisti, co pochodovali v Charlottesville, a kteří považují za nejhustší věc to, že mají rasistického prezidenta.

 

Zárověň je to ale i hodně osobní album. ‘Catching Fire’ je balada o těch, které jsi ve svém životě ztratil a nebo téměř ztratil. Bylo těžké takovou píseň napsat?

Obtížné bylo vědomí toho, že mířím do oblasti duševního zdraví. Není to přímo o něm, ale částečně jsem se toho tématu dotýkal a chtěl jsem být opatrný, aby to neznělo jako že rozumím tomu, jaké to je být sužován depresemi, protože jsem nimi nikdy netrpěl. Snažil jsem se tady vžít do pozice člověka, který o někoho přišel a zároveň sem se to snažil napsat jako love song pro mou manželku, protože si nedokážu představit, co bych dělal, kdybych o ni přišel. Současně jsem měl pocit, že roste počet sebevražd mezi celebritami - jako Robin Williams, Anthony Bourdain, Chris Cornell a Chester Bennington - takže to všechno jsem měl v hlavě a z toho ta píseň vyplynula.

 

Zmínil jsi Chestera Benningtona. V roce 2017 jsi byl součástí koncertu ‘Linkin Park & Friends,’ oslavujicí jeho život a odkaz. Minulý rok se k vám pak Mike Shinoda přidal v Readingu a Leedsu a zahráli jste na jeho počest píseň ‘Faint.’ Jaké to bylo?

V obou případech to bylo fenomenální a byla to pocta být pozván. Zároveň to bylo nervy drásající, protože chceš být dobrý kvůli Chesterovi, kapele a všem fanouškům Linkin Park. V neposlení řadě chceš předvést dobrý výkon i kvůli sobě. Bylo to šílené. Ani v jednom případě jsem neměl jedinou zkoušku.

 

V roce 2014 jsi se smrti přiblížil i ty sám, když jsi byl hospitalizován kvůli závislosti na alkoholu. Co ti přišlo na mysl, když sis uvědomil, že to mohly být tvé poslední chvilky?

Bylo to sice nedávno, ale mě to už připadá jako dávná historie, protože jsem od té doby ušel spoustu cesty. Myslím, že jsem si uvědomil, jak důležitá je pro mě hudba a hraní naživo. Jediné, na co jsem myslel, bylo vrátit se na pódia. Dlouho jsem ale nevěděl, jestli toho budu schopný, i když jsem věděl, že jsem naživu. V nemocnici to bylo o vlásek. Byl sem na jednotce intenzivní péče, protože se to se mnou mohlo rychle zhoršit. Jakmile jsem opustil nemocnici, tak jsem další rok a půl nevěděl, jestli se znovu postavím na stage. Měl jsem hodně poškozené nervy v chodidlech, což stále mám, ale už to nebolí. Tehdy to bylo, jako bych chodil po střepech nebo po rozžhaveném uhlí. Nemohl jsem stát. Musel jsem mít nohy zvednuté. Takhle to bylo asi rok a půl a jediné, co jsem ještě mohl udělat, abych se na pódium vratil, bylo to prostě zkusit. Bolest pak začala ustupovat. Jediné, co mi zůstalo, je, že mám chodidla znecitlivělá. Moc dobře necítím spodek chodidel, ale aspoň že už nebolí.

 

‘Order In Decline’ má být vaše nejtvrdší a nejagresivnější album. Co ho ovlivnilo?

Spoustu kytarových riffů jsem psal během turné k desce 13 Voices, takže si myslím, že jsem psal věci, které bych chtěl hrát živě. Připadá mi to jako živé album.

 

V našem nedávném rozhovoru ‘Zabíjí Rock ’N’ Roll mozkové buňky?!‘ jsi vzpomínal, jak vám jednou Liam Gallagher složil poklonu. Nějací další nepravděpodobní fanoušci Sum 41?

Byli jsme první rocková kapela, kterou podepsali Island Def Jam. Všichni ostatní byli hip-hop. Přicházeli jsme z kanadské rockové scény, kde nás všichni nesnášeli za to, že nejsme dostatečně punk nebo že jsme pozéři. Mysleli jsme si, že tihle rappeři nás budou nenávidět, především kvůli ‘Fat Lip,’ který má v sobě trochu rapu. Všichni to ale byli milí chlapi. Vzpomínám si, že Method Man, Ludacris, Ja Rule nebo Jay-Z byli hrozně přátelští a my jsme nechápali proč. Byla tady ale jedna opakující se věc, kterou všichni říkali, díky které mi to došlo. Bylo to něco jako: "Jo, Sum 41! Vy vyděláváte prachy!" Uvědomil jsem si, že to je to jediné, na čem jim záleží - pokud vyděláváme prachy, tak jsme v pohodě.

 

Taky jsi vzpomínal na to, jak ses v roce 2012 na Halloween přestrojil za Avril Lavigne. Slyšel jsi o bizarní konspirační teorii, která o ní začala loni kolovat?

Ta, že je Avril mrtvá a byla nahrazena klonem? Nepřekvapuje mě, že to někdo vymyslel. Překvapuje mě ale, že se to vůbec chytlo, protože to je naprosto směšné (smích). Nejhloupější věc, co jsem kdy slyšel. Nejdivnější je, že s tím jednou za mnou přišel jeden můj dobrý kámoš, s kterým už se znám nějakou dobu a říkal: "Kámo, slyšel jsi o té teorii o Avril?" A já jako: "Jo... já vím, totální hloupost." A on na to: "Jo, ale je tu hodně důkazů. Je to docela přesvědčivé." A já: "Počkej! Ty tomu věříš?! Tak to nevím, jestli ještě můžeme být přátelé." Celé mi to přišlo hrozně divné. Nikdy jsem s ní o tom nemluvil. Asi se jí na to zeptám.

 

 

(překlad kufač - 18. července 2019)