Sum 41 > Extra > Články > Deryck pro Fuse TV
Deryck pro Fuse TV
Fuse.tv odchytlo Derycka, aby si s ním popovídali o budoucnosti kapely, novém albu po pěti letech, koncertních plánech a o mnohém dalším.
(www.fuse.tv - 29. ledna 2016)
Děláte teď na novém albu. Jak daleko s ním jste?
Jsme už v poslední fázi. Už se to blíží. Bude to už rok, co jsme na něm začali pracovat. Bylo tu pár měsíců, kdy jsem nenahrávali. Měli jsme buď nějaké koncerty nebo jsme dělali tohle nebo tamto. Kdybych to sečetl, bylo by to osm měsíců z loňského roku, co jsme dělali na albu.
Rozhodli jste se pro komunitní financování nového alba přes PledgeMusic. Co vás k tomu vedlo?
Byly tu dva důvody. Zaprvé tu byla svoboda toho, že jsme nebyli pod žádnou nahrávací společností. Nikdo nám neříkal, co si myslí, že bychom měli udělat, protože v minulosti jsme takové zkušenosti měli a většinou to nebyly dobré zkušenosti. A zadruhé je to způsob, jak do celého procesu zapojit naše fanoušky hned od začátku. Když jsem o tom poprvé slyšel, říkal jsem si, že je to moc zajímavý nový způsob, jak do toho zahrnout fanoušky. Moc rád bych něco takového udělal, když jsem byl mladší.
Je tu nějaký konkrétní příklad té volnosti? Rozhodujete si teď všechno sami?
Vždycky jsme si všechno rozhodovali sami. Rozdíl je v tom, že tu nejsou lidi, s kterými bych se o tom musel hádat. U naší minulé desky, když jsme byli u velkého vydavatelství, v době, kdy většina hudby je jen pop a já chci udělat rockové albu, jsou tu lidé, kteří se tě snaží přesvědčit o tom, proč bych měl udělat popové album, že si jinak zničím kariéru. Musel jsem říct: "Ne, mýlíte se, jdu si to udělat po svém." A oni na to: "Fajn, udělejte to jak chcete, ale my do toho nedáme žádné peníze." A já na to: "Ok, fajn." Taková byla naše minulá zkušenost. Když pak album vyšlo, a já to album vážně miloval, nemělo vůbec žádné promo, protože to bylo rockové album. Tak jsme řekli: "Můžeme už teď kurva odejít?" No a tak jsme teď bez labelu a je nám skvěle.
Taková frustrace vás musela udělat ještě hladovější po tom, dělat si věci po svém.
Rozhodně. A taky jsme tak udělali. Hráli jsme větší koncerty, turné bylo delší než kdy předtím, ale to s nahrávací společností bylo naprd víc, než jaké to do té doby bylo. Ale já to chápu. Je doba popu a já se tomu stylu hudby nechci podbízet. Takoví my prostě nejsme.
Cítíš zodpovědnost všeobecně k rockové hudbě? Dostat ji mezi lidi? Zdá se, že tu je poslední dobou taková tendence. Spousta mladých kapel se ptá: "Kde jsou všechny kytary?"
Neposlouchám rádio. Ani kdyby hráli převážně rock. Záměrně neposlouchám nové věci. Tak nějak zůstávám ve vlastním světě toho, co znám a mám rád. Opravdu nechci být ovlivněný něčím jiným. Zůstávám u Tom Petty, Elvis Costello, Aerosmith, The Stones a jestli mě tihle ovlivňují, tak je to super. Když slyším něco nového, nejsou tam kytary. Lidé nazvou nějakou kapelu rockovou a já říkám: "Kde jsou kytary?" A oni na to: "Není to kytara. Jsou to klávesy, které tak nějak zní jako kytara." Pak ale nevím, jestli to je rocková kapela.
Loni jsme byli na vašem comebackovém koncertě na Alternative Press Music Awards, kde jste hrali s Darrylem "DMC" McDanielsem. Byl tu nějaký specifický důvod, proč jste si vybrali pro svůj návrat zrovna tuhle událost?
Vždycky jsme měli rádi AP. Byl to vůbec první magazin, který nás dal na svou obálku v Americe. Naše vztahy jdou docela dost do minulosti. Objevila se tahle možnost a napadlo nás, že to bude skvělá možnost ukázat se znovu s Davem a k tomu břibrat i DMC.
Vystoupení s DMC bylo výborné a nečekané. Jak k tomu vůbec došlo?
Už jsme se párkrát v minulosti setkali, ale všechno to do sebe zapadlo až teď. Byl to náš nápad. Snažili jsme se ho kontaktovat, ale nějakou dobu trvalo, než se to k němu doneslo. Pak se nám dostalo odpovědi, že o to má zájem, a tak jsme zas byli o něco blíž vystoupení, jaké jsme chtěli udělat. Dostali jsme se do kontaktu pár měsícu před tím. Mluvili jsme po telefonu o tom, co bychom chtěli udělat a tak se to i stalo. Vůbec jsme s ním před vystoupením nezkoušeli. Jenom jsme se domluvili co a jak, vylezli na pódium a zahráli. DMC není na našem novém albu. Jsme tam jen my, ale bavili jsme se o tom, že bychom společně udělali song. Nevím, kdy se k tomu dostaneme, ale doufám, že brzo.
Je to už 5 let od vašeho posledního alba Screaming Bloody Murder. Co rozhodlo o tom, se do toho všeho teď zase vrátit?
To je prostě to, co děláme. Nahráváme desky, jezdíme na turné a užíváme si. Když jsem se vrátil z nemocnice, po tom všem, čím jsem si prošel, první věc, kterou jsem chtěl dělat byla hudba. Jak jsem se zotavoval a psal nové písně, dalo mi to důvod se dát dohromady co nejrychleji. Kdyby tu nebyla deska, kterou bych chtěl nahrát nebo turné, na které bych chtěl jet, asi bych se nezotavil tak rychle.
Řekl jsi, že célý tenhle proces zotavování ti dal něco, o čem můžeš vyprávět. Je nové album hodně otevřené?
Dalo by se říct, že je to koncepční album o celém tomhle mém zážitku. Od začátku do konce. Řekl bych, že je to i chronologicky podáno, což původně nebyl můj záměr. Prostě jsem začal psát písně a takhle to dopadlo. Ze začátku jsem to takhle nechtěl. Když píšeš o tak osobních věcech, lehce to pak sklouzne k něčemu, co vypadá jako deník. Snažil jsem se pak najít způsob, jak to podat spíš jako příběh, než jako deník.
Zdá se, že v tom případě to bude znít více všeobecně. Myslíš, že bude album naučné? Jsem si jistý, že v minulosti se s tebou lidé podělili o své příběhy o alkoholismu a nejspíš to bude i v budoucnu pokračovat.
V tomhle ohledu nemám tušení. Všechno čím jsem si prošel, o tom jen mluvím. Jestli to bude dávat smysl i dalším lidem, tak super. Ale vážně netuším.
Doufejme, že bude. Písně Sum 41 v sobě vždy měly takový očistný charakter, který léčí.
Tohle už mi lidé říkali, že songy, co jsem napsal, jim pomohly se v něčem posunout. Když píšu, říkám si: "Páni, tohle je tak osobní. Jak se s tím může někdo jiný ztotožnit?" Myslím, že kolikrát je to až příliš osobní, ale i přesto se v tom lidé najdou. Tohle jsem pochopil, až když jsem byl starší. Takto jsem se předtím nedokázal propojit s nějakým cizím songem. Až teď jsem si začal uvědomovat, že jsou tu určité songy, ve kterých to spojení cítím. "Můj Bože, Tom Petty v té písni ke mě promlouvá."
Minulý měsíc jste se podělili o dva krátké úryvky nových písní. V jednom zpíváš: "Not enough to take the pain away / They say believing is the hardest part." (Nestačí to na to, aby bolest zmizela / říkají, že uvěřit je nejtěžší část). Je to o tvém zotavování? Zdá se, že by to mohlo být o programu 12-ti kroků.
Je to o něčem takovém, ale programem 12-ti kroků jsem si neprošel. Prošel jsem si svým vlastním, který mu je tak nějak podobný. Měl jsem své vlastní kroky, které mě dovedly do stejného bodu, kde bych byl po programu 12-ti kroků. Je to o průběhu uzdravování. Píšu většinou o tom, co se mi zrovna honí hlavou. Tenhle text je zrovna o tom, jak jsem se cítil v ten den, kdy jsem ho psal.
Kdy uslyšíme nějakou celou píseň
Kdyby to záleželo na mě tak za pár týdnů. V téhle chvíli ale musíme zajít za nahrávací společností a udělat všechno to, abychom se dostali zpět do obchodního světa. A jakmile se to udělá, už nebudeme mít úplně pod kontrolou, kdy album vyjde. To už bude záležet na jiných lidech.
Chystáte se na turné?
Za pár týdnů se chystáme do Evropy a Velké Británie. To bude celý únor. V dubnu míříme do Asie. Budeme koncertovat celé léto až do konce roku a nejspíš i celý příští rok. U minulého alba jsme koncertovali tři roky v kuse, skoro na den přesně. Bylo to opravdu hodně dlouhé turné. Řekl bych, že se to i podepsalo na tom, proč jsem se tak zbláznil, když jsme s koncerty skončili. Byl to vážně vyčerpávající zážitek. Možná, že teď budeme zase koncertovat tak dlouho, kdo ví?
Našli jsme fotku tebe ve studiu s kapelou 5 Seconds of Summer z loňského roku. Psal jsi s nimi nějaký materiál?
Jo, napsal jsem pár songů s touhle bandou. Nevěděl jsem, co od toho čekat, protože jsem se s nimi předtím nikdy nesetkal, ale jsou to fajn týpci. Jsou mladí, zábavní, poslouchají dobrou muziku, znají fajn kapely. Připomínají mi nás, jací jsme byli, když jsme byli mladí.
(překlad kufač - 4. února 2016)
