Sum 41 > Extra > Články > Deryck pro Buzznet

Deryck pro Buzznet

(www.buzznet.com - 11. ledna 2017)

 

Sum 41 si našli cestu do srdcí fanoušků svými chytlavými pop-punkovými hymnami, okouzlujícím humorem a svým nekonečným party postojem. To byl rok 2001, kdy vyšlo album All Killer No Filler s hity jako Fat Lip, In Too Deep nebo Motivation. V následujících letech kapela bez přestání koncertovala a pracovala, čímž si v roce 2011 dokoce vysloužila svou první nominaci na Grammy za píseň Blood In My Eyes z alba Screaming Bloody Murder. Zatímco kapela stále šlapala, osobní zmatky zpěváka a zakládajícího člena Derycka Whibleyho dosáhly nejvyššího stupně. Whibley se ocitl v alkoholovém mlžném oparu neustálých večírků, které ho dovedly téměř na pokraj smrti. Nějakou dobu si poté pobyl na jednotce intenzivní péče v nemocnici v Los Angeles a poté to trvalo více jak rok, než se opět začal cítit sám sebou. Krátce poté, co nemocnici opustil, začala jeho cesta za zotavením, stejně tak jako psaní šesteho alba 13 Voices.

 

Vaše poslední album 13 Voices bylo velmi dobře přijato jak fanoušky, tak kritiky. Můžeš mi říct, který song jsi napsal první a tím celý ten proces nastartoval?

S psaním jsem začal, jakmile jsem se dostal z nemocnice. Když jsem byl v nemocnici, tak jsem byl propíchaný snad 15-ti jehlami, takže jsem se nemohl ani pořádně hnout. Když jsem se dostal z nemocnice, mělo to stále pomalý průběh. Tehdy jsem ani nedokázal hrát na kytaru. Přišel jsem tak nějak o všechno. Stěží jsem dal dohromady jednoduchou větu. Mé motorické chopnosti byly úplně na sračky. Neohl jsem hrát, nemohl jsem chodit, ale jakmile jsem se začal vracet k normálu a dokázal jsem se soustředit na hudbu, tak první song který jsem napsal byl Murder of Crows, který je i prvním trackem na albu. Ve skutečnosti celý tracklist alba je více méně ve stejném pořadí, ve kterém jsem písně napsal.

 

Je na albu nějaká píseň, která je pro tebe nejosobnější? Věřím, že jsou všechny důležité, ale je tu nějaká, která vyčnívá?

Všechny jsou důležité, ale některé víc než jiné. Je tu hlavně píseň War, která je o tom bojovat tvrději a být silnější, než jsem kdy byl. Napsal jsem ji ve svém nejslabším momentě, kdy jsem mohl lehce zklouznout zpět k pití, jelikož mi mé zotavování připadalo neskutečně pomalé. Každý den pracuješ na tom, aby ti bylo lépe, ale když se tvůj stav nezlepšuje, zdá se to jako věčnost. Byl jsem v bodě, kdy mi to připadalo, že se to nikdy nezlepší a že by bylo lepší se vydat opačným směrem, který by mě sice zabil, ale bylo by to lepší než tohle. V tom momentě se mi ale zároveň v hlavě zjevil text toho songu, který jsem hned zapsal. Následovala další a další slova a většinu písně jsem měl napsanou. Potom, co jsem si ho přečetl, uvědomil jsem si, že by bylo hloupé vrátit se k alkoholu, když mám teď píseň o tom, jak být silný.

 

Album jsi produkoval sám, stejně jako předešlé dvě desky Underclass Hero a Screaming Bloody Murder. Máš rád produkci stejně, jako psaní písní? Nebo jen víš, jak by mělo album znít a nechceš nikoho jiného aby to převzal?

Jestli mám rád produkování? Ani trochu (smích). Mám představu o tom, jak bych chtěl, aby písně zněly, protože to dokažu slyšet ve své hlavě, ale to neznamená, že bych nechtěl aby produkoval někdo jiný. Raději bych měl člověka, který by to vzal stejnou cestou jako já, ale řekl bych, že jsem někoho takového ještě nepotkal. Nikdy si neříkam, že tuhle desku budu produkovat já. Vetšinou prosím management, ať mi pomohou najít někoho, kdo album bude produkovat, ale zdá se, že se s nikým nedokážu propojit. Takže z toho většinou na poslední chvíli vyplyne, že to zase kurva musím produkovat sám.

 

Takže bys nejraději našel člověka, který by sdílel stejnou vizi?

Jo, to bych moc rád. Řekl bych, že prostě vím, jak bych to chtěl, ale zdá se mi, že když se do toho někdo vloží a chce něco měnit nebo má nějaké nápady, je to přesný opak toho, kam písně směřuji já. Ne že by měli nějak špatné nápady, ale směřuje to jiným směrem, než jak bych to chtěl já. Obvykle, když se setkáš s producentem, tak chce, abys měl úspěch, a tak přinášejí prvky věcí, které nechci. Především v těchto časech, kdy je všude tolik popu a těhle věcí. Tyhle zvuky a tenhle druh žánru... nemám to rád.

 

Takže se nutně nezabýváš tím, abys měl hitový single, jako spíš tím, abys měl skvělé album, které bude reprezentovat to, kde se zrovna nacházíš?

Přesně tak. Nikdy se nehoním za nějakým populárním zvukem. Já jsem ten, kdo půjde každý večer na pódium a bude ty songy hrát, takže je musím milovat.

 

To mě přivádí k další otazce. Některé kapely a umělci preferují psaní a nahrávání alb ve studiu, jiné kapely jsou zas raději na turné. Co z toho preferuješ ty?

Rozhodně koncertování. Jsme hlavně koncertní kapela a vždycky jsme byli. Nahrávání alb je něco, co nám tak nějak stojí v cestě, ale je to zároveň něco, co musíš udělat, aby ses na tu cestu vůbec dostal. Opravdu nerad bývám ve studiu. Ačkoli teď mám studio přímo ve svém domě, a ve svém domě to mám rád, takže je to o dost jednodušší. V jiných studiích jsem to nenáviděl.

 

Kapela se zrovna chystá na turné v zámoří. Chystáte se na nějaké místo, kde jste ještě nehráli nebo naopak na místo, kam se rádi vrátíte?

Nemyslím, že na tomhle turné bude pro nás nějaké místo nové. Bude to docela dlouhých 8 týdnů v Evropě, ale řekl bych, že jsme byli už všude, kde teď budeme hrát. Těším se úplně na celé turné, protože je většina koncertů vyprodána. Ukázat se v plném domě je vždycky zábava.

 

Vrátíme se ve vaší diskografii trochu zpět. V roce 2012 jste jeli turné k desátému výročí alba Does This Look Infected. Jáký byl důvod jet výroční turné k tomuto albu oproti třeba desce All Killer No Filler?

Songy z Does This Look Infected hrajeme živě vážně rádi. Neřekl bych, že tu desku mám rád od začátku do konce, ale z nějakého důvodu ty písně fungují na živo parádně, takže se to samo nabízelo, takové turné udělat. Lidi nám navrhovali udělat takové turné k All Killer No Filler nebo k albu Chuck, ale uvědomil jsem si, že na těch albech je hodně písní, které bych hrát živě nechtěl. Tedy alespoň teď ne. Chci říct, že názory se časem mění. Někdy zjistíš, že song, který jsi kdysi nenáviděl, se ti teď líbí. Možná příjde čas, kdy takové turné uděláme, ale bude to pouze v připadě, že dospěji do bodu, kdy se mi ta alba budou zase z nějakého důvodu líbit více.

 

U natáčení kterého videoklipu jste si užili nejvíce zábavy? Řekl bych, že The Hell Song bude v tomhle žebříčku hodně vysoko.

(Smích) Pání, všechna ta počáteční videa byla plná srandy. The Hell Song byl v pohodě. Od nás si to vyžadovalo minimální usilí. Nějakou hodinu a půl jsme si hráli s hračkami, takže mi ani nepříjde, že bychom vůbec něco dělali. Řekl bych, že u natáčení In Too Deep a Fat Lip jsme si važně mákli, protože to byla dvoudenní natáčení někdy od šesti ráno až do půlnoci, ale i tak to byla zábava. Můj Bože, zrovna jsem si vzpomněl na natáčení klipu k We’re All To Blame, které bylo jako jedna obří párty, na které jsme byli všichni celou dobu na káry. To bylo další dvoudenní natáčení, ale opět plné srandy. V té době bylo tak nějak všechno velká párty. Polovinu scén z toho klipu si ani nepamatuji. Jako vím, že tam jsou, ale nevzpomínám si, že bych je točil.

 

Vzpomínáš si na moment, kdy jsi zjistil, že hraní v Sum 41 je něco, čím se můžeš živit?

V hudebním byznysu to má tak nějak zpožděný efekt. I když máš úspěch, tak zaplaceno nedostaneš hned. Řekl bych, že jsem z toho neviděl plynout žádné peníze, dokud jsme nezačali dělat album Chuck. Podle všeho jsme prodávali miliony alb a na koncertech bylo plno lidí, ale neviděl jsem, že by z toho něco plynulo. Jakmile někdy v období Chucka začaly peníze přicházet, uvědomil jsem si, že to už je něco.

 

Se všemi zkušenostmi a znalostmi, které jsi nastřádal během kariéry, je tu něco, co by současný Deryck řekl Deryckovi z doby All Killer No Filler o čem tehdy nevěděl?

Nad tím jsem už přemýšlel. Někteří lidé mi v té době nabízeli různé rady, které mě nezajímaly. Byli lidé kteří mi žíkali: "Kdybys někdy ohledně něčeho potřeboval poradit, tak zavolej." Vzpomínám si, že jsem od nikoho žádné rady nechtěl. Tak nějak jsem chtěl sám vidět, co se stane. Když se nad tím teď zpětně zamyslím, zajímalo by mě, co by se stalo, kdybych si poradit nechal. Tak nějak si ale uvědomuji, že všechno, co se stalo, bylo dobré. Kdybych si měl dát nějakou radu, tak bych asi řekl, že tu bude hodně vrcholů i pádů, ale že si to všechno užiju, takže jdi do toho naplno.

 

 

(překlad kufač - 20. ledna 2017)