Sum 41 > Extra > Články > 2 dny, 2 státy, 2 koncerty
2 dny, 2 státy, 2 koncerty
TopFest - Nové Mesto nad Váhom, Slovensko - 2. července 2011
Rock for People - Hradec Králové, Česká Republika - 3. července 2011
Loňský Sum 41 hattrick završený setkáním se Stevem a Deryckem se zdál téměř jako nepřekonatelná meta. Po ohlášení letošního letního evropského turné se už tak nepřekonatelná nezdála. Čtyři koncerty v dosažitelné blízkosti přímo vybízely k tomu, navštívit více než jen jedno vystoupení Sum 41. Tentokrát to sice nebyly 3 koncerty Sum 41 jako v roce 2010, ale jen dva. Za to byly hned dva dny po sobě.
Hned po ohlášení koncertů na slovenském TopFestu a českém Rock for People jsem měl jasno na který pojedu přednostně. Byl ním TopFest, který byl blíž, byl mnohem levnější a nenabízel tolik vyložených hvězd, takže Sum 41 mohli teoreticky dostat mnohem větší prostor než na Rock for People, na nějž ke všemu stály nejlevněši vstupenky prakticky dvojnásobek toho co na TopFest. Tak nějak jsem i tajně doufal, že Matt, Deryckův bratranec a asistent Sum 41 v jedné osobě, nám opět zařídí vstup na RfP zdarma, jak nám přislíbil už při loňském setkání ve Vídni. Cesta na TopFest byla vlastně i taková pojistka pro případ, že by se vstup zdarma na RfP nepodařilo vyjednat. Topfest mi tak zajišťoval jistotu toho, že Sum 41 letos minimálně jednou uvidím (předražený lístek na RfP se mi v žádném případě nechtělo kupovat).
Naplánováno to bylo sice moc hezky, problém byl ale v tom sehnat někoho, kdo by se mnou na koncerty jel. Bratr cestu na TopFest odmítl, takže jsem se jen tak ze srandy zkusil zeptat mého kámoše Karla, který je fanouškem skupiny Kabát, která na TopFestu měla rovněž vystoupit, jestli by se mnou nejel. Karel takové akce příliš nevyhledává, takže jsem očekával odmítavou odpověď. Kupodivu jsem ho ani nemusel moc přemlouvat a s cestou na Slovensko souhlasil. Pozděj mi dokonce brácha Marek přislíbil spoluúčast na Rock for People v případě volného vstupu.
Všechno se začalo vyvíjet velmi příznivě. Počasí však s bezproblémovým průběhem obou akcí nesouhlasilo a nad Novým Mestom nad Váhom spustilo den před začátkém festivalu vytrvalý déšť. S Karlem a jeho přítelkyní Katkou jsme z Třince vyrazili autem v pátek okolo osmé ranní. Celou cestu jsme prakticky jen hypnotizovali zamračenou oblohu doufajíc, že na TopFestu už bude hezky. Za nějaké dvě hodinky jsme byli na místě a opak byl pravdou.
Déšť podmáčel plochu vedle areálu festivalu vyhrazenou pro parkování, a tak si musely stovky aut hledat náhradní místo pro zaparkování. Jako alternativa se jevil kemp u nedaleké Zelené Vody. Cena pro mé přátele byla však jaksi příliš vysoká, a tak začalo hledání něčeho levnějšího. Nakonec jsme našli místo na jakémsi palouku přímo naproti areálu festivalu, kde už své stany rozložily desítky dalších návštěvníků. Nikdo zde žádné peníze nevybíral takže to bylo v pohodě. Na druhou stranu zde nebylo žádné hygienické zázemí, ale to se dalo přežít.
Nepříznivé počasí, které trvalo až někdy do druhé hodiny odpolední jsme přečkali ve stanu popíjením nejmenováné láhve alkoholu. Hudební produkce byla první den festivalu asi o hodinu zpožděná, což byla docela doprá zpráva v porovnání se zvěstmí, které počítaly s úplným zrušením festivalu.
Pomalu se blížil čas vystoupení kapely Horkýže Slíže, jejichž show jsme všichni tři chtěli vidět, a tak jsme se poprvé vydali do areálu festivalu. Docela mě překvapilo počínání securiťáků, kteří u vstupu prakticky vůbec nekontrolovali, jestli si někdo do areálu nenese něco zakázaného. U tak velké akce jsem rozhodně počítal s větším zabezpečením. Dalším negativem bylo i to, že jsme ani nedostali program festivalu.
Déšť si samozřejmě vybral svou daň i v samotném areálu festivalu, kde byla půda značně rozbahněná. Místy nepomáhala ani sláma, kterou nechali do areálu pořadatelé navézt na zmírnění následků počasí. Některým návštěvníkům však bahno vůbec nevadilo. Právě naopak. Při vystoupení Horkýže Slíže si někteří s radostí užili bahenní koupele. Plocha asi 10-15 metrů před pódiem byla naštěstí zpevněná jakýmisi ocelovými šestiúhelníky, takže jsem se podobné koupele při vystoupení Sum 41 bát nemusel.
Dále následovala vystoupení kapel The Locos a Korpiklaani, které jsme příliš nemuseli, takže jsme se vydali do míst, kde sláma vytvořila docela čistou a měkkou plochu na které jsme z pozice vleže sledovali dění na pódiu. Tou dobou dokonce i na pár desítek minut vysvitlo Slunce.
Zbytek prvního dne jsme už jen střídali činnosti jako pití piva, jezení, pití piva a sem tam i nějaký ten pohled na pódium zjistit, co tam vlastně hrají. Jo a samozřejmě ještě nesmím zapomenout na pití piva. První den jsme pak ukončili asi po dvou písních hlavní hvězdy toho večera, kapely Saxon.
V noci trvalo velmi dlouho, než se hluk a všudypřítomné festivalové zvolání "hovno" v našem kempu uklidní dostatečně na to, aby se dalo spát. Země pod stanem rovněž nebyla zrovna nejrovnější, takže najít nějakou vhodnou polohu byl nadlidský výkon. Jediné štěstí bylo, že jsem měl celý stan, určený pro 4 osoby, jen pro sebe. Karel s Katkou se rozhodli spát v autě.
Druhý den ráno proběhla velmi improvizovaná hygiena. Použití slazené minerálky na vypláchnutí úst po vyčištění zubů prakticky celý účinek čištění anulovalo.
Okolo poledne se asi na dvě hodiny opět spustil déšť, čehož jsme jako i předešlý den využili k vypití další láhve alkoholu. Tentokrát s tím rozdílem, že jsme se schovali v autě. Poté jsme se vydali do areálu na vystoupení Kataríny Knechtové. Mě příliš její vystoupení nazajímalo, takže to znamenalo další pivka.
S blížicími se večerními hodinami mi začínalo být čím dál jasnější, že Karel s Katkou se mnou do předních řad na Sums nepůjdou, a tak jsem se rozhodl kontaktovat GameEse a Reasona ze sum41.cz fóra, se kterými jsem se znal už z předešlých koncertů Sum 41 a o kterých jsem věděl, že na TopFestu taky jsou. Jako identifikační znamení mělo posloužit i mé bílé Sum 41 tričko. To přitáhlo pozornost i jiných fanoušků, kteří se vyptávali, kde jsem tričko koupil. Bohužel pro ně jsem ho měl už asi půl roku, takže jsem jim nemohl poradit, kde by ho na Topfestu mohli sehnat.
Po chvíli hlednání se nám konečně podařilo sejít, což vedlo k pár dalším pivkům. I když se přímo mezi lidmi pohybovalo několik mobilních výčepních, byl kolikrát problém pivo načepovat. Jednomu takovému dokonce 2x přímo u nás pivo došlo.
Popravdě, ten den bylo na mě těch pivek už asi moc, protože si už ani pořádně nepamatuju, o čem jsme se spolu vlastně bavili. Později jsme se vydali k Reasonovu stanu kde si GameEs schoval bundu. Reason nám pak ještě nabídl své dovezené řízky. Měl jich sice fakt kupu, ale bylo mi docela trapné vyžírat mu jeho zásoby. S odstupem času jsem byl ale rád, že jsem si jich pár vzal, protože kromě nich jsem za celý den nic jiného nesnědl.
Následně jsme se vydali opět ke stánkům s pivem umístěným u B stage, kde měla brzo vystoupit Vypsaná Fixa. U stánků jsme potkali dalšího člena sum41.cz fóra Dixxo41, který měl úžasné nové černé tričko s červenými nápisy Sum 41. Pak jsme se vydali na zmíněnou Vypsanou Fixu. Ani nevím jak dlouho jsme na ně zůstali. Jen vím, že mi jejich hudba nic moc neříká.
Do vystoupení Sum 41 sice zbývala ještě spousta času, ale my jsme se už pomalu vydali k hlavnímu pódiu. Cestou se mi dokonce podařilo sehnat program festivalu. Hlavní stage byly na TopFestu hned 2, aby se vystupující kapely mohly rychleji střídat. Podle Steveových Sum 41 bicích připravených v pozadí lévého pódia jsme už zaujali pozicí právě zde. Právě začínalo vystoupení kapely Čechomor. Do koncertu Sum 41 zbývaly asi ještě víc jak 2 hodiny, přesto mi set Čechomoru i následná pauza utekly docela rychle. Nebo že by za to mohly výpadky paměti způsobené tím monožstvím chlastu? Těžko říct. Každopádně před začátkém vystoupení skupiny Desmod, kteří vystupovali v mezičase na vedlejším pódiu, se prostor u pódia, kde měli za hodinku začít Sum 41, prakticky vůbec neprořídl, takže bylo velké štěstí, že jsem se sem vydali už tak brzo. Nepomohlo ani naše nábádání ostatních, že Desmod hrají vedle a ne tady.
Po desáté hodině bylo už vše připraveno a z reproduktorů začal znít song TNT od AC/DC, což je už takové dá se říct klasické před-intro koncertů Sum 41. Po něm už se rozjíždí zvukový mix intra alba Screaming Bloody Murder. Během bouřlivého aplausu se na pódiu objevuje Stevo a startuje bicí část songu Reason To Believe. Po chvíli na stage přibíhají i ostatní členové Sum 41 a rozjíždějí song naplno. Závěrečnou klavírní část písně odehráva Tom u přistavených kláves na boku pódia. Reason to Believe je výborný otvírací song, ale zdaleka nedokáže strhnou publikum jako The Hell Song, který Sums spouštějí hned vzápětí. To teprve kotel začíná vřít naplno. Po pekelné písni se Steveovy bicí trochu ztlumily a já jsem se začal obávat, že vyvstal nějaký problém. Steve ale bez jakéhkoliv povšimnutí techniků rozjíždí původní intro songu Skumfuk. Deryck během toho pozývá na pódium svého bratrance, který je představen jako "Matt Master". Ten následně piseň doplňuje o klávesy. Ve chvíli kdy se song rozjíždí jsou už bicí naštěstí v pořádku. Uprostřed písně We're All To Blame Deryck vybírá z řad fanoušků několik šťastlivců, kteří pak zbytek show sledují z boku pódia. Sums po tomto mírném zpomalení solí jednu vypalovačku za druhou. Po písni Motivation, kterou ukončují částí písně 88 Deryck vyzvídá od publika, jaké mají rádi metalové kapely a že Brown Tom dokáže zahrát jakýkoliv riff kterékoli metalové kapely. Tom začíná Iron Manem od Black Sabbath. Pak pokračuje dalším metalovým riffem, který se mi ale nepodařilo identifikovat. Poté už Deryck oznamuje, že zahrají Metallicu, což je podle něj nejlepší metalová kapela vůbec. Od Metallicy Sums střihli Master of Puppets a Enter Sandman. Po těchto metalových coverech se ujímá hlavní kytary Deryck a se slovy, že nyní vybere song on, vybrnkává ústřední melodii songu Fat Lip, což ve mě vyvolalo poněkud smíšené pocity. Sum 41 totiž hrávají Fat Lip na úplný konec vystoupení, takže jsem se začínal obávat velmi brzkého konce. Potom Sums ještě spustili další skákací song In Too Deep a po něm ještě Still Waiting, na jehož konci se trochu laxně rozloučili a z pódia zmizeli.
Neději, že by se hoši ještě na pódium mohli vrátit, u mě udržoval fakt, že nazaněla závěrečná klasika - Pain for Pleasure. K mému zděšení se ale prakticky nikdo z publika přídavku nedožadoval. Jméno kapely jsme tak z davu vykřikovali snad jen já s Reasonem a GameEsem, se kterými jsme kupodivu dokázali v té vřavě vydržet v těsné blízkosti. Světla na pódiu byla rovněž rozsvícená v takové sestavě, že by koncert ještě pokračovat mohl. Dokonce i časově by to ještě vycházelo. Proti ale hrála jiná skutečnost a tou bylo to, že všechny velké hity již zazněly a nebylo vlastně ani co přidávat. Veškeré naděje padly po pár minutách kdy na pódium naběhli technici a začali uklízet aparaturu.
S Reasonem a GameEsem jsme následně zamířili ke stánku pro kofolu, kde jsme začali dávat dohromady odehraný setlist:
01. Reason To Believe
02. The Hell Song
03. Skumfuk
04. We're All To Blame
05. Walking Disaster
06. Over My Head (Better off Dead)
07. Sick of Everyone
08. Screaming Bloody Murder
09. Motivation+88
10. Metal Medley
11. Fat Lip
12. In Too Deep
13. Still Waiting
Koncert měl sice neuvěřitelný náboj a úžasná světla (opravdu asi nejhezčí osvětlení, co jsem na koncertech Sum 41 viděl), ale těch songů je prostě hrozně málo.
S GameEsem i Reasonem jsme se brzo po koncertu rozloučili. Reason šel pomalu balit, na GameEse čekal odvoz. Já jsem se zničený vydal na tribunu umístěnou naproti hlavních pódií. Hlavou se mi honila myšlenka toho, že se na Rock for People vykašlu a na druhý koncert už nepojedu. Po pár minutách, kdy částečně únava začala opadat, jsem však názor změnil.
Nedlouho potom jsem se v davu potkal se svými přáteli Karlem a Katkou, kteří z povzdálí sledovali vystoupení skupiny Kabát. Tu jsme ani nedokoukali do konce a areál jsme opouštěli. Ze stanu jsem pak jen slyšel vybuchující ohňostroj.
Jelikož jsem se potřeboval co nejdříve dostat domů kvůli odjezdu na Rock for People a Karel s Katkou se chtěli ještě kouknout na nedalekou zříceninu hradu Čachtice, budík jsem měl nastavený už na půl šesté ráno. Následnou cestu domů jsem pak celou prospal.
Doma letěly všechny zablácené hadry do pračky a asi po dvou hodinách odpočinku jsme se tentokrát s bráchou vydali na bus směřující na třinecké vlakové nádraží. Cestou jsme ještě nakoupili několik pivek v plechu, aby nebyla ve vlaku až tak velká nuda. Protože i brácha předešlý den ponocoval, vypadali jsme spíš, že se z nějakého fesťáku už vracíme, než že na nějaký teprve jedeme. Ke všemu jsme ještě pořád úplně přesně nevěděli jak to bude se vstupenkama, protože Petr "Petronius" vyrážel na Rock for People rovněž až v neděli, takže jsme se o našem osudu měli dozvědět až někdy za půlkou cesy vlakem. Později mi naštěstí dal Petr vědět, že lístky jsou na celý festival a ke všemu to jsou VIP vstupenky.
Někde u Pardubic se Petr ozval znovu, že by chtěl pro kapelu, pro případ setkání s nimi, koupit 0,5l láhev Jacka Danielse, ale prý našel jen sedmičku. Snažil jsem se to Petrovi rozmluvit, protože na takové festivaly se vlastní pití vnášet nesmí a byla by velká škoda vyhodit takové prachy za nic. Když už jsme byli v Hradci, ozval se Petr znova, že je kvůli VIP vstupu vůbec nekontrolovali, tak kdybych mohl, ať toho malého Jacka zkusím koupit. S bráchou jsme proto zamířili do nedalekého Tesca, kde bylo ale nalezení jakéhokoliv alkoholu nesmírně náročné. V jednu chvíli jsem si dokonce začal říkat, že je Hradec snad město abstinentů, ale v tom jsme konečně našli regál s tvrdým alkoholem. Malý Jack zde ale nebyl. Proto jsme se již vydali na bus směřující na Rock for People.
Po 15-ti minutách už autobus stál u zastávky Letiště a po dalších několika minutách jsme již stáli před branami festivalparku. Proto jsem už psal Petrovi, jestli by za náma přišel a předal nám naše lístky. Matt totiž všechny vstupenky napsal na Petrovo jméno, takže je měl všechny u sebe. Mezitím jsme si s bráchou sedli na lavičky kousek od budky, kde se prodávaly vstupenky. Během okamžiku u nás už stál překupník, který nám nabízel lístky za 1000 kč. Po sdělení, že budeme mít lístky zdarma jen smutně odkráčel. Petr se po chvíli ozval, že nebude vycházet z festivalparku, protože by musel zase vystát celou frontu, takže nám lístky předal přes plot. Ty jsme si hned šli vyměnit za náramky a pak se vydali k nedalekému stánku na pizzu.
Okolo půl sedmé jsme se už raději vydali opět k branám festivalparku, neboť do vystoupení Sum 41 zbývala už jen hodina a půl. Fronty už naštěstí nebyly tak dlouhé, takže během okamžiku jsme již stáli u securiťáků, kteří kontrolovali návštěvníky. Security se na nás jen nechápavě podívali a ukázali kamsi na pravou stranu, že tam je VIP vstup. Popravdě, do teď nevím, kde ten VIP vstup byl. Každopádně i u obyčejného vstupu nás bez jakéhokoliv prohledávání pustili.
Opět padlo nějaké to pivko, trochu jsme si prohlédli areál (ale opravdu jenom trochu) a z povzdáli jsme sledovali končící vystoupení Kate Nash. Brzo poté jsme se vydali již zaujmout pozici u T-Music stage, kde měli Sum 41 za necelou hodinu spustit své vystoupení. Ani tady příliš nepřálo počasí. Zataženo, zima a sem tam i nějaké přeháňky. Tentokrát jsem se nechtěl tlačit příliš moc dopředu. Těch sil přecijen po sobotním koncertu nebylo tolik, abych v předních řadách přežil bez újmy na zdraví.
O zábavu obecenstva se během příprav pódia tak trochu postaral i kytarový technik Brian Diaz, který při zkoušce mikrofonů nejprve počítal od jedné do pěti a když se k němu začalo s počítáním přidávat i publikum, začal počítat různě na přeskáčku. Rovněž si pohrával i se stejnou výslovností slov Check a Czech. Během příprav pódia se mi opět ozývá Petr, že je mezi pódiem a zvukařema s lidmi z fóra, konkrétně s Pršutem, broo a FromHeroToZer0 a že prý mají zvednuté ruce. V tu chvíli ale nebyli sami, kteří takovému popisu odpovídali, takže jsem se rozhodl je nehledat. Protlačit se k nim takovým davem by bylo stejně asi nemožné.
Okolo osmé už bylo vše přichystáno a na dav se z reprobeden opět valí TNT od AC/DC. Dá se skoro říct, že teď můžu vyjet o pár odstavců nahoru a provést jednoduchou operaci Ctrl+C a Ctrl+V. Setlist byl totiž naprosto stejný jako ten o den dřív na Slovensku. Několik rozdílů zde ale přesto bylo. Během songu We're All To Blame Deryck nevybírá z obecenstva žádného fanouška, který by show mohl sledovat z boku pódia. Místo toho zjišťuje, která část publika je hlasitější. Poté diváky vyzýva aby křičeli slovo Sacrifice, po kterém znovu pokračují v hraní. Na Slovensku byla zase tahle "Sacrifice" část mnohem kratší. Další rozdíl byl v části metalových coverů, kdy místo songu který jsem o den dříve neidentifikoval, zahráli část Ace of Spades od Motörhead. Dalším a asi největším rozdílem byl dav, který byl mnohem šílenější než na Topfestu. Koncert jsem chtěl sice sledovat trochu z povzdálí, ale kvůli houfu lidí, kteří brzo po začátku vystoupení začali kvůli vyčerpání přední řady opouštět a tlaku řad zadních, jsem byl chvílema v podobné blízkosti předního zábradlí jako na Slovensku. Kvůli údajnému hrozícímu prolomení předních zábran dokonce musel někde v třetine vystoupení Deryck požádat diváky, aby udělali pár kroků zpět, protože nechtějí aby někdo přišel k úrazu. Hned jakmile Sums spustili další song, vypadalo to v davu opět tak, jako by Deryck nikoho o nějaké ustupování vzad nežádal. Po posledním songu následovalo opět vlažné rozloučení a Sum 41 byli pryč. Obecenstvo si žádalo víc mnohem hlasitěji než na Slovensku, ale na pódiu se s úklidem začalo praticky okamžitě, takže návrat Sum 41 na stage nepřipadal v úvahu.
Po show jsme začali s bráchou hledat Petra s lidmi z fóra. Po chvíli jsme jej našli někde uprostřed rozbahněného placu před stagem (rozhodně byl ale 100x méně rozbahněný než areál na TopFestu). Stál tam s ním i Pršut a FromHeroToZer0, s kterým se jakožto hvězdou kapely Rogotti chtěl brácha vyfotit. Po chvíli se k nám přidal i broo, se kterým jsme strávili asi nejvíce času. Sice mě překvapilo, že podle názvu by nepoznal ani song jako Mr. Amsterdam, ale jinak s ním byla fakt sranda.
Petr v mezičase zkouší psát Mattovi ohledně setkání se Sums. Později přichází odpověď, že tentokrát to nevyjde. Štěstí, že jsme nikdo toho Jacka nekupovali.
Po nějaké době obcházení stánků s pivem jsem si vzpomněl, že je ještě třeba zajít si potvrdit lístek na vlak v infocentru před festivalparkem, který díky spolupráci RfP s ČD mohl být levněji použit i jako zpáteční. Vydáváme se proto s bráchou a broo před brány festivalu. Tam zjišťujeme, že infocentrum je už zavřené, ale že ještě jedno infocentrum je uvnitř areálu. Securiy ale začínají dělat problém a nechtějí nás s pivem, které jsme zrovna před chvíli vynesli z areálu, pustit zpět. Naštěstí si opět jeden ze security všímá, že máme VIP náramky a pouští nás i s pivem. Brzo nalézáme infocentrum uvnitř areálu a necháváme lístky na vlak potvrdit.
První den festivalu, který byl kvůli pracovním povinnostem pro mě i posledním, zakončujeme na Staropramen Cool Lemon stage u části vystoupení kapely Nightwork. Jelikož se blížila půlnoc a mě s bráchou jel za hodinku vlak, Rock for People pomalu opouštíme.
Byl za mnou neskutečně vyčerpávající víkend, po kterém jsem měl hlas mutujícího puberťáka po prochlastaném týdnu. Oba koncerty Sum 41 byly sice téměř stejné, přesto jsem měl z obou hodně odlišné pocity. Na Topfestu byla spousta síly pořádně zapařit a večerní hodiny dodaly vystoupení Sum 41 i lepší atmosféru díky výborným světlům. Na Rock for People i přes nedostatek sil mě dokázal neskutečně šílený dav strhnout k vypuštění posledních rezerv, ale přesto jsem si show, která mě kvůli předešlého dne nemohla ničím překvapit, nedokázal dokonale užít. Velká škoda byla i VIP vstupenek, které jsme s bráchou nemohli naplno využít.
Sum 41 se mají v plánu se Screaming Bloody Murder Tour do Evropy vrátit, takže snad se už konečně dočkám pořádné Headline show, kde Sum 41 zahrají více než jen 13 songů.
12. července 2011
Václav "kufač" Kufa (Sum41.cz)
