Sum 41 > Extra > Články > Festivalová rozlučka s Českem
Festivalová rozlučka s Českem
Rock for People - Hradec Králové, Česká republika - 14. června 2024
Skoro přesně před rokem jsem zde o brněnském vystoupení Sum 41 psal, že jsme možná byli svědky jejich úplně posledního koncertu v Česku. Nebyli. Sum 41 se letos v Evropě loučí s letními hudebními festivaly a během tohoto loučení nezapomněli ani na Česko a festival Rock for People v Hradci Králové, kde zahráli v jeho dlouhé historii již potřetí. A zde se dá již s jistotou říct, že v rámci festivalu to u nás bylo naposledy - tedy minimálně na hodně dlouhou dobu, pokud se Sum 41 někdy v budoucnu nerozhodnou pro comeback. Ale to už jsme ve sféře věštby z křišťálové koule, takže se vrátíme zpět do aktuální reality. Jak tedy vystoupení Sum 41 v Hradci Králové dopadlo?
Podobně jako loňská cesta z festivalu Rock for People do Brna na koncert Sum 41, nebyla ani letošní účast na čtyřdenním festivalu jednoduchou záležitostí. Letos se vystoupení Sum 41 konalo přímo v rámci festivalu, takže se na něj nebylo potřeba nějak složitě přesouvat. S partou přátel, s jejichž velkou částí jsem se seznámil právě na loňském RFP, jsme se rozhodli vypravit na festival už s jednodenním předstihem, abychom se vyhnuli dlouhým frontám a zabrali pro sebe co nejlepší místo v kempu. Opět mě tak čekalo 5 náročných nocí.
Ve středu 12. června, kdy se poprvé otevřely brány festivalu, mé první kroky vedly do hangáru, ve kterém se prodával merch. Můj brácha totiž chtěl, abych mu tam koupil tričko kapely The Prodigy, která zde ten den vystupovala. K mému překvapení jsem zjistil, že zde byly ke koupi již také trička Sum 41, jakožto i headlinerů a větších kapel vystupujících v dalších dnech.
Jak už to tak v posledních letech bývá, vzhled triček, která Sum 41 na svých koncertech prodávají, je takový nemastný neslaný a není to něco, u čeho bych si řekl: "to je super, tohle chci!" Na zadní straně triček jsem si však všiml jedné podivné věci: mezi zastávkami letních evropských festivalů byla vytištěna i listopadová Paříž, takže jsem trochu znejistěl, protože jsem byl dosud naprosto přesvědčený, že v době listopadového koncertu v Paříží absolvují Sum 41 velkou evropskou tour. Tohle ale svědčilo spíše o opaku. Po chvíli jsem si ale uvědomil, že náznaky o podzimní evropské tour se objevily i na kanálech sociálních sítí Sum 41, takže jsem tuto záležitost začal přisuzovat spíš neznalosti člověka, který měl zadní část triček na starosti.
Kolem merch stánku jsem chodil ještě další dva dny a přemýšlel jsem, jestli některé z triček koupit a nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl v mých očích to nejméně špatné tričko koupit, ale už tou dobou neměli pro mě odpovídající velikost. Situace se tak vlastně za mě sama vyřešila.
Nebudu vás zdržovat tím, že bych se tu podrobně rozepisoval o všech festivalových dnech a rovnou se budeme věnovat pátku 14. června. Pár hodin před začátkem koncertu Sum 41 se objevila drobná komplikace. Ve festivalové mobilní aplikaci vyskočila notifikace, která návštěvníky informovala o tom, že vystoupení kapely Bring Me The Horizon začne z technických důvodů o 15 minut později. To mě moc nepotěšilo, protože to znamenalo, že koncert Sum 41 začne přesně ve chvíli, kdy BMTH ten svůj ukončí. Nemůžu říct, že bych by nějaký velký fanoušek jejich hudby, ale jelikož to byli jedni z headlinerů festivalu, tak jsem se na jejich show chtěl podívat. Měl jsem sice v plánu se na Sum 41 přesunout s předstihem, ale jejich drobný posun v harmonogramu znamenal, že jsem si nechal ujít prakticky třetinu jejich koncertu.
I s mým dřívějším přesunem se prostor pod pódiem, kde měli Sum 41 zahrát, hezky zaplňoval. Oproti avizovanému začátku ve 23:30 se start koncertu Sums o několik málo minut opozdil. Kapela jednoduše čekala, až na protějším pódiu dohrají headlineři večera. Po jejich konci se na hlavní KB Stagei spustil ještě velký ohňostroj přičemž u druhé největší Youtube music Stage, kde jsme čekali na Sum 41, se již začala rozeznívat klasika T.N.T. od AC/DC. Člověk v tu chvíli nevěděl, kam se má dřív koukat.
Konec ohňostroje vyšel tak akorát na čas, kdy již z reproduktorů začala znít Introduction to Destruction, která pro rozlučkové turné dostala nový text. Poté již kapela nastupuje na scénu a koncert startují písní Motivation tradičně doplněnou o část songu 88.
Dá se po tolika absolvovaných koncertech Sum 41 říct něco nového, co jsem ještě neřekl? Jejich vystoupení se až na pár drobností příliš nemění. Kapela stále hraje téměř bezchybně, Deryck pořád zpívá výborně a srší energií. Řekl bych, že oproti předchozím dvěma zastávkám v Praze a Brně si zahrál na kytaru o něco více, ale přesto ze svého pohybu po pódiu a komunikací s publikem nijak neubral. Deryck se rovněž nezdržoval s žádnými zbytečně dlouhými proslovy mezi písněmi, protože jak sám říkal - měli před sebou spoustu písní, které bylo třeba zahrát.
Také produkčně Sum 41 svou show doplnili jen drobně. Kromě již známých ohňů, dýmu a salv papírových stuh a konfet přibyla i trocha rachejtlí, které dostaly prostor hlavně u písně Landmines nebo jiskry snášející se k zemi od stropu při Pieces, jejíž začátek Deryck jako vždy doplnil o úryvky z písní Smoke On the Water a Seven Nation Army. Při písni Walking Disaster pak ještě žlutý backdrop vystřídal červený. Upřímně ale musím přiznat, že přesného momentu jsem si během koncertu nevšimnul. Ten jsem zjistil až při prohlížení videí na Youtube. Při samotném vystoupení jsem jen kroutil hlavou a přemýšlel, kdy k tomu vůbec došlo?
Také jsme se dočkali spousty nafukovacích balónů vypuštěných mezi diváky při Underclass Hero, jak to v posledních letech Sum 41 mají na koncertech ve zvyku. Tentokrát ale neposloužily tak dobře, jako obvykle, protože většina z nich se téměř okamžitě ztratila někde po stranách a Deryck se tak nemohl vyžít v jejich praskání. Zvládl všeho všudy prasknout asi jen dva.
Produkčně to pochopitelně nebylo tak bombastické ve srovnání s tím, co mohli diváci sledovat o hodinu dříve během koncertu Bring Me The Horizon, ale řekl bych, že Sum 41 stále chtějí spíše zahrát poctivý rockový koncert, než předvádět spektakulární audiovizuální podívanou s hromadou předtočených hudebních podkladů a projekcí na obrazovkách, během kterých není ani trocha prostoru pro improvizaci.
Ale nenechte se zmást - i vystoupení Sum 41 jsou do detailu secvičená představení, kdy každý z členů kapely přesně ví, kdy má kde stát a co dělat. Jako například moment, kdy Deryck obecenstvu připomíná, že jde o jejich poslední turné před ukončením kariéry a na následné bučení fanoušků reaguje slovy, že ho naše bučení hřeje u srdce. Nacvičená věc, která se opakuje prakticky na každém koncertě tohoto rozlučkového turné Sum 41.
Skalní fanoušky jistě potěšila část koncertu, kdy kapela odehrála krátké úryvky z písní My Direction, No Brains a All Messed Up, čímž nezabraly mnoho času, ale zároveň mohly zaznít i písně, které nepatří mezi notoricky známe singly. Osobně by se mi ale asi více líbil úsek, kde by zazněly kousky písní Screaming Bloody Murder, Fake My Own Death a Out for Blood, čímž by dostaly prostor písně ze tří alb, ze kterých na tomto koncertě nic nezaznělo.
Na druhou stranu Sum 41 českým fanoušků konečně po dlouhé době zahráli několik nových písní. Již zmíněnou Landmines, při které mě mile překvapil hlasitý ohlas u fanoušků. Vadou však u ní byl Deryckův zpěv při slokách, kdy ze sebe slova soukal tak nějak podivně skrz nos a nebylo mu pořádně rozumět. Dalšími novinkami v setlistu byly Dopamine a také Rise Up i se svým intrem v podobě Preparasi A Salire, během které se za kapelou začal nafukovat rohatý rudý démon, kterého jistě návštěvníci minulých koncertů Sum 41 u nás znají.
S blížícím se závěrem koncertu jsem si všiml, jak Deryck směrem ke kapele něco gestikuluje a bohužel to bylo gesto, ze kterého se dalo tušit, že se v setlistu bude něco přeskakovat. A k mému nemilému překvapení se skákalo rovnou na Fat Lip, kterým většinou svá vystoupení Sum 41 uzavírají. Naštěstí poté zazněla ještě i píseň Still Waiting, čimž ale kapela vyčerpala všechny své velké hity a po následném dlouhém loučení se nedalo příliš počítat s nějakým přídavkem. Navíc na festivalu, kde to nebývá moc běžné.
Po odchodu kapely ze scény navíc z reproduktorů začala hrát reprodukovaná hudba a technici pomalu začali vyfukovat rohatou Lucy. Pokračování koncertu nic moc nenasvědčovalo. Po pár minutách však reprodukovaná hudba utichla, světla potemněla a kapela se ještě vrátila jednu píseň zahrát. Tou písní byla Summer, o které Deryck řekl, že je to asi jejich nejstarší píseň, která stále existuje a napsali ji někdy v roce 1997.
Poté už Sum 41 pódium opouštějí nadobro, ale spousta vytrvalých fanoušků zůstává na místě a dožadují se ještě dlašího přídavku. A abych řekl pravdu, tak na stagei toho ani nyní technici mnoho rozebírat nezačali. Byly to sem tam nějaké drobnosti, které klidně mohly vypadat jen tak na oko. Během turné po USA se Sum 41 ještě na jeden překvapivý přídavek často vraceli, takže nějaké naděje tu stále byly, ale po několika dalších minutách už se scéna začala rozebírat naplno, takže další hudební produkce ze strany Sum 41 už nepřipadala v úvahu.
Já jsem ještě na chvíli na místě zůstal, abych si sepsal odehraný setlist, dokud jsem ho měl v čerstvé paměti. Během toho jsem přišel na to, že vystřiženou písní s největší pravděpodobností byl cover songu We Will Rock You, který Sum 41 hrají téměř na všech koncertech už více než 10 let. Asi nikdy jsem nebyl tak nadšený z vystřižené písně, jako ten den. Nic proti coverům - často dokáží setlist obohatit, ale pokud hraje kapela 10 let ten stejný cover pořad dokola, tak už to začína být trochu nuda. Vůbec bych se nezlobil, kdyby si pro každý albový cyklus Sums přichystali nějaký nový cover, ale vzhledem k blížícímu se konci kapely je na tuto myšlenku už trochu pozdě.
01. Motivation (+ 88 outro)
02. The Hell Song
03. Over My Head (Better Off Dead)
04. No Reason
05. Underclass Hero
06. Landmines
07. Dopamine
08. We're All To Blame
09. Walking Disaster
10. With Me
11. In Too Deep
12. My Direction/No Brains/All Messed Up
13. Drum solo
14. Preparasi A Salire
15. Rise Up
16. Makes No Difference
17. Pieces
18. Fat Lip
19. Still Waiting
20. Summer
Na to, že nám Sum 41 zahráli na hudebním festivalu, měl setlist blíže k plnohodnotné headline show, než k běžnému zkrácenému festivalovému setu. Asi to nebylo jejich úplně nejlepší vystoupení u nás, ale z jejich tří koncertů na Rock for People bylo rozhodně nejlepší. Stále se hromadí náznaky, že na podzim se Sum 41 do Evropy ještě s jedním turné vrátí, ale kdyby v něm zastávka v Česku chyběla, tak můžeme asi s klidem říct, že jejich rozloučení na Rock for People bylo naprosto dostačující. Ale kdo by nechtěl více, že?
17. června 2024
Václav "kufač" Kufa (Sum41.cz)
